Rozhodl jsem se, že to vyzkouším, že si vytisknu kytaru na 3D tiskárně! V minulém článku jsme se seznámili s problematikou 3D tisku a celkovou myšlenkou. Popisoval jsem Vám, kde a jak jsem hledal inspirace a jak jsem vlastně našel Průšocaster. Skončili jsme vytisknutím jednotlivých částí kytary a objednáním sady elektrické kytary Harley Benton T-Style.

A co zajímavého nás čeká v tomto článku?

Budeme řešit montáž kytary. Lepení jednotlivých částí, šroubování a dotahování, prostě kompletování celé kytary. Jak to dopadne? Upřímně, byl jsem na to také hodně zvědavý.

1. Lepení jednotlivých částí kytary

Měl jsem celkem 6 jednotlivých dílů kytary. Nemohl jsem začít ničím jiným než tím, že slepím díly k sobě. A tak jsem se do toho pustil. Použil jsem lepidlo na plasty. Nijak zvláštně jsem netrval na konkrétní značce, použil jsem to, co mi doporučil prodejce v hobby marketu.

Hned záhy se ukázalo, že to byla velká chyba, díly nedržely pohromadě, přestože v manuálu lepidla stálo, že do 10 minut musí být lepené části pevné jako beton. Musel jsem čekat přibližně hodinu, než části ztvrdly. Kytarové díly jsem pro jistotu ještě zpevnil malými šroubky, aby se části na pevno spojily.

Takto jsem, krůček po krůčku, přibližně po 5 hodinách lepení docílil konečného výsledku - jednotlivé části kytary držely pohromadě a tvořili jeden celek.

2. Krk kytary

Ptáte se proč jsem také nevytiskl krk kytary na 3D tiskárně? Odpověď je vlastně jednoduchá. Protože plastový krk by nemusel vydržet pnutí a tah strun. Pro zajímavost jedenáctky struny vytvářejí tah o síle přibližně 61 kg. Navíc, plastový krk by podle mě neplnil jednu ze základní funkcí - nehrálo by se něj dobře.

Proto jsem si objednal kytarovou sadu Harley Benton T-Style. V této sadě naleznete kromě kytarového krku z javoru také tělo kytary, které ale nebudeme potřebovat (vytiskli jsme si vlastní na 3D tiskárně), snímače, ladící mechaniky, struny, kobylky, šroubky, držáky na popruh, potenciometry a další elektroniku.

3. Montování kytary

Ze všeho nejdříve jsem namontoval ladící mechaniky na hlavu kytary. Přišlo mi to nejjednodušší. Pokračoval jsem držáky, podpěry strun. Šlo to poměrně rychle a hladce, bez komplikací. Poté jsem celý krk přišrouboval čtyřmi dlouhými šrouby k tělu kytary. Žádný problém, kytara se začínala pěkně rýsovat. Následně jsem se pustil do připojování kobylky, přepínačů a potenciometrů. To jsem ale ještě nevěděl, co mě čeká za trápení.

V zapojení elektroniky nebyl problém, ten nastal při dotahování kobylky, kdy se mi podařilo zlomit v tělu kytary tři šrouby ze čtyř. Říkal jsem si, jak můžu být takové kopyto…Po chvilce zkoumání jsem ale zjistil, že kvalita šroubků, které mi Thomann zaslal společně s kytarovou sadou Harley Benton T-Style byla tragická. Šrouby nebyly železné ale plastové. Nevím, proč jsem si toho nevšiml dříve. Zlomené mi uvízly v dírkách v plastovém těle kytary, řešil jsem otázku CO TEĎ S TÍM? Kobylka musí být uchycena přesně, jinak hrozí, že kytara později nebude ladit nebo oktávovat. Nakonec jsem se rozhodl, pro desítkách sprostých slov, že šroubky kovovým vrtákem opatrně vyvrtám. Znovu jsem tedy vrtal. Úspěšně! Po dalších 5 hodinách se mi podařilo upevnit celou kobylku. Hurá!

Chybělo mi už jen natáhnout struny a zoktátovat kytaru, zjistit, jestli drží ladění. Přiložené struny jsem namotal na kytaru a začal jsem s laděním. To, že kytara ladí v danou chvílí na nultém pražci neznamená, že máme vyhráno. Kytara by měla v ideálním případě ladit na celém hmatníku. Proto jsem musel zkontrolovat ladění na dvanáctém pražci, jestli kytara oktávuje. Pokud by neladila, tak elektrické kytary mají možnost prodloužit nebo naopak zkrátit mensuru pomocí kamenů na kobylce. Některé kobylky mají každý kámen pro jednotlivou strunu, některé ne. Moje kobylka byla telecastrového typu, takže byl vždy jeden kámen společný pro dvě struny. Kytara mě celkově překvapila, jelikož ladila krásně, s kameny jsem hýbal jen minimálně.

Chybělo mi už jen jediné, pořádně ji vyzkoušet! Ale o tom zase příště.