Sedíš v hospodě, načneš Hallelujah, a holka, která má zpívat, po druhém řádku zakroutí hlavou: „Tohle je pro mě moc vysoko." Akordy umíš, ona umí slova, jen ta tónina je vedle. Přesně na to slouží transpozice písně — posun celé skladby do tóniny, kterou zvládne hlas i ruce. Na kytaře jsou to dvě minuty práce, většinou bez tužky.

Co je tónina a kdy ji musíš měnit

Tónina je systém tónů, kolem kterých se píseň točí. Centrální akord se jmenuje tonika, ostatní akordy se k ní vážou. Když má píseň tóniku C dur, většinou v ní zazní C, Am, F, G — ne náhodou.

Důvody přepsat tóninu jsou dva:

  • Zpěvák. Hlas má rozsah. Co sedí Honzovi, nemusí sedět Kristýně. Pár půltónů sem nebo tam, a najednou se zpívá samo.
  • Snadnější akordy. Píseň v Es dur znamená Es, As, B7 — tři barré akordy v řadě. Přesuň ji do D dur a máš D, G, A7. Stejná píseň pro ucho, ale s rozumnými prsty.

Dvě cesty: kapodastrem, nebo přepsáním akordů

První cesta — kapodastr. Sevřeš všech šest strun na vybraném pražci, celá kytara zazní o příslušný počet půltónů výš. Akordy hraješ ve stejných tvarech jako předtím, jen znějí jinde. Víc v článku o kapodastru na kytaru — pro transpozici je to nejpohodlnější nástroj, jaký máš.

Druhá cesta — přepsat akordy. C → D, Am → Bm, F → G, G → A. Každý akord posuneš o stejný počet půltónů nahoru nebo dolů. Bez pomůcky, jen tužkou nad textem.

Která je lepší? Kapodastrem si zachováš snadné tvary, ale ne vždycky to zní stejně — vyšší poloha drnčí, místy už zní skoro mandolínově. Přepsáním získáš původní barvu, ale často narazíš na barré akordy. Začátečník skoro vždycky volí kapodastr.

Půltóny po pražcích

Posun po půltónech kopíruje pražce kytary. Půltón = jeden pražec. Celý tón = dva pražce. Od C do D je celý tón, od E do F půltón. Pořadí vypadá takhle:

C — C# — D — D# — E — F — F# — G — G# — A — A# — H — C…

Když chceš píseň o dva půltóny nahoru, jdi po té řadě o dva kroky vpravo. C → D, F → G, Am → Bm, G7 → A7. Septička, mol, sus — všechno se táhne s sebou, posouvá se jenom kořen akordu.

Cvičení: přepiš píseň z C do G

Vezmi si jednoduchou píseň ve čtyřech akordech C–G–Am–F (klasika z článku 15 písniček na 4 akordy). Chceš ji v G dur, protože ti tam líp sedí refrén.

Z C do G je to o sedm půltónů nahoru (nebo o pět dolů, vyjde to nastejno, jen v jiné oktávě). Posunuj po jednom akordu:

  • C → G (o sedm)
  • G → D (o sedm)
  • Am → Em (o sedm, mol zůstává mol)
  • F → C (o sedm)

Hotovo. Nová sekvence: G–D–Em–C. Tři pravidla, která drží transpozici pohromadě:

  • Dur zůstává dur, mol zůstává mol. Am posuneš na Bm, ne na B dur.
  • Septima jde s sebou. G7 → D7, ne G7 → D.
  • Posuň všechno o stejný počet půltónů. Jeden akord o sedm, druhý o pět — a vyrobíš jinou píseň.

Když nechceš počítat: nech to na zpěvníku

Většinou ti tabulka ani tužka stačit nebudou. Moderní zpěvníky (například náš zpěvník nebo mangozpevnik.cz) mají tlačítko +1 / −1, kterým posuneš celou píseň o půltón. Klik a akordy se přepíší, text zůstane. Žádný kapodastr, žádné poznámky ze strany.

Hodí se to hlavně v hospodě, u táboráku, na zkoušce — kdykoli se přidá někdo, komu sedí jiná tónina. Posuneš píseň třemi kliky a hraje se dál. Stačí telefon nebo tablet.

Speciál: barré akordy a divné tóniny

Občas ti posun vyrobí akord, který neumíš. Posuneš píseň z C do D# a najednou tam svítí D#, Cm, G#7. Vítej v barré. Cesty ven jsou tři:

  • Naber barré. Pokud na ně už máš ruku, jdi do nich.
  • Použij kapodastr. Místo D# (tři půltóny nad C) klipni kapodastr na třetí pražec a hraj tvary z původního C. Zní to stejně, prsty mají dovolenou.
  • Powerchordy. V rockovějších písních (viz článek powerchordy na kytaru) plné akordy nahradíš posunovatelnými „pětkami". Hrají se ve všech tóninách stejně a barré tam neřešíš.

Nejhloupější varianta je zaseknout se a říct si: „Tohle se mi špatně hraje, tak to nehraju." Cesta je vždycky.

Tipy na závěr

  • Začni s tóninami, které máš v rukou — C, G, D, A, Em. Když do nich umíš posunout libovolnou píseň, máš devět z deseti táboráků zajištěných.
  • Vyzkoušej kapodastr dřív, než budeš přepisovat. Jeden klips a píseň zní o pár půltónů jinde, akordy zůstanou stejné.
  • Zjisti, kde má zpěvák skutečně hlas, než budeš měnit tóninu. Posouvat ji nemá smysl, dokud nevíš, kam míříš.
  • Když píšeš na papír, piš tužkou. Tóninu měníš víckrát, než si myslíš.
  • Aplikace > tabulka. Posun ve zpěvníku zvládneš za vteřinu. Kdo dneska pamatuje, jak se tabulka půltónů čte?