Jaromír Nohavica - Přítel akordy

Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten čas,

táhlo nám na dvacet a slunko bylo v nás.

Vrabci nám jedli z ruky, život šel bez záruky,

ale taky bez příkras.

Možná že hloupý, ale krásný byl náš svět,

zdál se nám opojný, jak dvacka cigaret.

A všechna tajná přání plnila se na počkání,

anebo rovnou hned.

Jestlipak vzpomínáš si ještě na tu noc,

jich bylo pět a tys mi přišel na pomoc.

Jó tehdy nebýt tebe, tak z mých dvanácti žeber

nezůstalo příliš moc.

Dneska už nevím, jestli přišel by jsi zas,

jak tě tak slyším, máš už trochu vyšší hlas.

A vlasy, vlasy kratší, jó bývali jsme mladší,

no a co, vem to ďas.

Jestlipak vzpomínáš si ještě na ten rok,

každá naše píseň měla nejmíň třicet slok.

A my dva jako jeden, ze starých reprobeden,

přes moře, jak přes potok.

Tvůj děda říkal, ono se to uklidní,

měl pravdu, přišla potom spousta malých dní.

A byla velká voda, vzala nám co jí kdo dal,

tobě i to poslední.

Jestlipak vzpomínáš si na to, jakýs byl,

jenom mi netvrď, že tě život naučil.

Člověk to není páčka, kterou si kdo chce mačká,

to už jsem dávno pochopil.

A taky vím, že srdce rukou nechytím,

jak jsem se změnil já, tak změnil ses i ty.

A přesto líto je mi, že už nám nad písněmi

společné slunko nesvítí.