Jelikož kytara je sama o sobě nástroj harmonický, její přednost je zejména ve hraní několika tónů současně. Samozřejmě, že se dají na kytaru hrát i samostatné melodie. Tím je pak ale schopnost tohoto nástroje omezena na minimum. Další možnost, jak se dá hrát na kytaru je samozřejmě vybrnkávání.
Co je to akord
Právě proto je pojem “akord” hlavním stavebním prvkem při jakémkoliv hraní. Základní definice akordu říká, že akord je souzvuk tří a více tónů současně. Tyhle tóny mají mezi sebou nějaký vztah. V hudební teorii se tomuhle “vztahu” říká interval.
Každý akord, bez ohledu na to, z kolika se skládá tónů v sobě obsahuje nejméně dva intervaly. Jejich názvy jsou převzaté z italských pořadových číslic. Možná už jsi někdy slyšel slovní spojení - velká sekunda, nebo čistá kvinta od toho, či onoho tónu. To jsou právě ty intervaly a definice intervalu zase říká, že interval je vzdálenost mezi dvěma tóny.
Takže je to jasné: Zahraju nějaký tón a od něho vytvořím nejméně dva další intervaly a mám hotový akord. V podstatě správně. U kytary je to při vysvětlování hudební teorie malinko složitější. Hraní akordů je ale na kytaru zase oproti jiným nástrojům tak jednoduché, že i po pár hodinách cvičení je průměrný muzikálně naladěný člověk schopen hrát jakékoliv hitovky z rádia. Vezmu jako příklad první a nejjednodušší akord, který znám a který mě můj táta naučil už asi ve čtyřech letech: E-moll. Stačily dva prsty na kytaru a věř nebo ne. Zvládal jsem na to zpívat i Jede jede mašinka
Kytarový akord
Kytara je přirozeně laděná od E po kvartách. Kvarta je interval označující vzdálenost čtyř tónů. Na kytaře je to pátý pražec. Když zmáčkneš pátý pražec na struně H, ozve se ti Éčko. Což je tón nejvyšší struny. U třetí G struny jsou to jenom čtyři pražce, protože mezi strunami G a H je pouze tercie (vzdálenost tří tónů). Možná už víš, že takhle se dá kytara i naladit. Naladíš si Éčko, u Háčka zmáčkneš pátý pražec a doladíš si výšku tónu tak, aby zněl stejně jako Éčko. U Géčka pak zmáčkneš čtvrtý pražec a zase doladíš s Háčkem a tak dále…
E-moll je kvintakord, který se skládá z tónů E, G a H. Podívej se, kde na kytaře ty tóny jsou. E, H, G, D, A, E. Hned první tři struny. Sice na přeskáčku, ale to nevadí. To je pouze jiný obrat toho stejného kvintakordu. Potom jsou struny D a A. Tyhle tóny sem nepatří. Když zahraješ na všechny struny najednou bez mačkání strun, nebude znít žádný přesvědčivý akord. Musíš proto najít úpravu jen pro struny D a A. Pokud na kytaru hraješ aspoň trochu, už asi víš, co udělat pro zahrání toho správného akordu E-moll.
Akord Emi
Obě struny A a D zmáčkneš na druhém pražci. Posuneš je o jednu sekundu nahoru. O jeden celý tón. Z Déčka tedy bude E a z Áčka H. Pojď se ještě jednou podívat na názvy strun, ale už ve chvíli, kdy držíš tenhle akord. E, H, G, E, H, E. Jsou tam jen tóny kvintakordu e-moll, tedy E, G a H.
Hudební teorie na tebe může působit jako věda. Není to ale taková věda, když víš, jak na to. Na druhou stranu je hraní jen polovina hudby. Se znalostmi hudební teorie můžeš posunout svoje umění mnohem dál. Pochopit, proč některé akordy spolu zní divně a proč některé naopak dobře. Nebo třeba některý akord nahradit jiným příbuzným, protože sám vnitřně cítíš, že to není úplně dokonalé.