Akord (z it. accordo – souzvuk, souhlas) označuje souzvuk tří tónů uspořádaný podle daného systému. K úspěšné definici akordu je třeba vytvoření harmonického útvaru. Akord tedy slouží primárně k vytváření harmonických doprovodů melodických linek.

Skladba akordů

Pro skladbu akordu je důležitý harmonický souzvuk. Z pohledu hudební teorie tak mluvíme o pravidelném a uspořádaném sledu intervalů. Nepravidelnou intervalovou skladbu za akordy nepovažujeme a označujeme je slovem cluster (shluk).

V evropském hudebním systému nejčastěji potkáme akordy založené na terciovém systému – akord se skládá z několika nad sebou složených tercií. Jinými slovy je akord složený z tónů, které se ve stupnici nacházejí ob tón (například kvintakord c–e–g od tóniky C dur). Vedle terciového systému známe například i kvartový systém, kdy je mezi tóny čistá kvarta.

Základní druhy akordů

Základním požadavkům terciového akordického systému odpovídá kvintakord – souzvuk tří současně zahraných tónů. Tyto tři tóny jsou poskládány podle předem daných pravidel, aby odpovídaly základní definici akordu.

  • Durový kvintakord – základní tón s velkou tercií a čistou kvintou – c-e-g – C
  • Mollový kvintakord – základní tón s malou tercií a čistou kvintou – c-es-g – Cmi
  • Zvětšený kvintakord – základní tón s velkou tercií a zvětšenou kvintou – c-e-gis – C5+
  • Zmenšený kvintakord – základní tón s velkou tercií a zmešenou kvintou – c-es-ges – Cmi5

První dva druhy kvintakordů se považují za základ pro církevní hudbu. Ta v historii nabyla kromě duchovního rozměru i kulturní. Církevní hudba se stala předchůdcem současné hudby a stanovila trendy a postupy využívané dodnes. Zmenšené a zvětšené alterace kvintakordu se využívají například v jazzu.

Septakord

Podle počtu současně zahraných tónů rozlišujeme různé druhy akordů. Vedle kvintakordu patří mezi často využívaný souzvuk septakord – souzvuk čtyř současně zahraných a libozvučných tónů podle daného systému.

Septakord se zakládá na terciovém systému. Jeho základ tvoří tónika, tercie a kvinta. Nad kvintu se ale přidává ještě čtvrtý tón – opět malá nebo velká tercie. Díky tomuto přidání lze odvodit osm druhů septakordů.

  • Dominantní septakord – durový kvintakord s malou septimou – c-e-g-b – C7
  • Velký septakord – durový kvintakord s velkou septimou – c-e-g-h – Cmaj7
  • Malý mollový septakord – mollový kvintakord s malou septimou – c-es-g-b – Cmi7
  • Velký mollový septakord – mollový kvintakord s velkou septimou – c-es-g-h – Cmimaj7
  • Malý zmenšený septakord – zmenšený kvintakord s malou septimou – c-es-ges-b – Cmi7b5
  • Zmenšený septakord – zmenšený kvintakord se zmenšenou septimou – c-es-ges-a – Cdim
  • Zvětšený septakord – zvětšený kvintakord s velkou septimou – c-es-gis-h – C+maj7

Typ akordů podle počtu tónů v souzvuku

Vedle kvintakordu a septakordu se rozlišují i další druhy akordů. Nejčastějí dělení je podle základního kritéria pro definici akordu – počtu libozvučně současně hrajících tónů.

  • Trojzvuk – kvintakord
  • Čtyřzvuk – septakord
  • Pětizvuk – nónový akord
  • Šestizvuk – undecimový akord
  • Sedmizvuk – tercdecimový akord

Názvy těchto akordů se vždy rozlišují podle přidaného tónu. Akordy se přitom skládají vždy podle terciového systému – nad nejvyšší tón se přidává další tercie.

  • Nóna – 9 pozic od základního tónu
  • Undecima – 11 pozic od základního tónu
  • Tercdecima – 13 pozic od základního tónu

Zápis akordů

Akordy se zapisují mimo notovou osnovu pomocí tzv. akordických značek. Přijatelný je také zápis přímo v notové osnově, kdy se akord zapisuje pomocí několika not umístěných nad sebou.

Akordické značky se využívají v případech, když nezáleží na výšce akordu ale pouze na jeho harmonickém složení. Typickým příkladem jsou zápisy akordů ve zpěvnících, kdy slouží jako doprovod k melodické lince.

V některých případech (například známý slovník Já, písnička) se využívá akordický zápis textem i pomocí grafiky. U textu se zaznamenává základní tón a příslušnost k dur nebo moll stupnici (tónorod) a případný obrat. Grafické znázornění zaznamenává rozložení prstů na hmatníku kytary.

První akordické značky vznikly již v 16. století. V tuto dobu se začal k melodické lince využívat i harmonický doprovod. Vznikla tedy nutnost záznamu tohoto doprovodu. Takzvaný číslovaný bas kombinoval notové písmo s čísly, která udávala vzdálenost tónů od basové (základní) noty.

Akordy lze zapsat také pomocí tabulatury. Ty podobně jako grafické znázornění ukazují rozložení jednotlivých tónů na hmatníku kytary. Stejně jako u dalšího zápisu nehraje roli výška akordu, ale pouze harmonické rozložení.

Durové akordy na hmatníku

Mollové akordy na hmatníku

Pravidla pro zápis akordů

Vedle standardního značení akordů doplňují akordové značky další symboly a zkratky. Ty označují jednotlivé obraty akordů, případně septakordy, nónakordy a další. Při čtení akordu vždy platí nejvyšší vyznačený interval, jestliže interval není vyznačený, akord se považuje za kvintakord ve své základní podobě.

  • Zápis septakordu – akord s přidanou septimou poznáme tak, že se za označením základního tónu akordu nachází označení intervalu, číslo 7 (např. C7 nebo C7).
  • Zápis undecimy a tercdecimy – v duchu zápisu septakordu se zapisují i další přidané tercie, v případě undecimy vypadá se akord zapisuje např. jako C11 (příp. C11), v případě tercdecimy se píše např. C13 (příp. C13).

Ve všech výše zmíněných případech platí, že se v akordu hrají všechny tercie ve své nejjednodušší formě. U akordu C13 tedy zazní tyto tóny: C-E-G-B-d-f-a.

Pomocí zápisu akordu lze rozlišit i modifikace jednotlivých intervalů. Nónický souzvuk pěti tónů s malou tercií, zmenšenou kvintou a nónou tak může vypadat takto: Ami9-/5-.

  • Ami – přípona mi určuje příslušnost k mollové stupnici (malá tercie)
  • 9- – zmenšená nóna
  • 5- – zmenšená kvinta

Při zápisu se využívají i další zkratky v akordickém záznamu určující skladbu konkrétního souzvuku tónů.

  • Add – využívá se v případech, kdy je třeba vynechat některé intervaly v souzvuku a použít pouze nejvyšší (nap. Cadd11 – vynechaná septima a nóna, využívá se pouze undecima a hraje se souzvuk čtyř tónů).
  • 6 – někdy nahrazuje zápis 13 (např. C6 = C13).
  • Dim – značuje zmenšený septakord složený ze základního tónu, malé tercie, zmenšené kvinty a zmenšený septimy (např. Cdim).
  • Sus – průtažná kvarta nahrazující tercii. Na rozdíl od add11 obsahuje místo tercie kvartu. Někdy zápis nahrazuje označení 4 (např. Gsus = G4).

[Zdroj: Pixabay.com, Unsplash.com]