Ladička

Ladička (angl. tuner) je zařízení sloužící k ladění hudebních nástrojů podle přesně stanovené frekvence. Využívá se k zajištění správného tónového rozpětí a harmonického souzvuku jednotlivých strun nebo tónů.

Ladičky se liší konstrukcí i způsobem detekce tónu. Rozdíly najdeme také v přesnosti jednotlivých druhů ladiček. Některé ladičky se nehodí do konkrétních prostředí – např. kvůli hlučnosti. Výběr ladičky tak závisí na typu nástroje, prostředí a požadavcích na přesnost ladění.

Typy ladiček

Vybíráme-li ladičku, obvykle volíme preferovaný typ. Ten určíme na základě jeho vlastností. V praxi se setkáme s těmito typy ladiček.

• Klipová ladička – mezi kytaristy jedna z nejpoužívanější ladiček. Jelikož nepotřebuje mikrofon, neovlivňuje ji okolní zvuk. Hodí se proto do hlučných prostředí. V její prospěch hraje i nízké cena a přenosnost.
• Ladicí vidlice – dvouramenná ocelová tyčka ve tvaru písmene vydává po úder tón, nejčastější komorní A. Slouží jako referenční ladička a využívá se zejména k ladění akustických nástrojů.
• Dechová ladička – malé zařízení s ocelovými jazýčky ve svých útrobách, které se rozezní po fouknutí. Stejně jako ladicí vidlice udává referenční tón, podle kterého se hráč ladí.
• Elektronická ladička – chromatická nebo pedálová ladička, která měří frekvenci hraného tónu a měří jeho absolutní výšku. Následně analyzuje odchylku vůči referenčnímu tónu, kterou ukazuje graficky na displeji.
• Stroboskopická ladička – k měření rozdílu mezi měřeným a referenčním tónem využívá principu interference (vzájemné ovlivňování zvukových vln). Umožňuje měření velkého tónového rozsahu s přesností na desetinu centu.

Technologie měření frekvence

Technologie měření frekvence u ladiček se liší podle způsobu, jakým zařízení detekuje a vyhodnocuje měřený tón. Základním principem je snímání zvuku nebo vibrací. Každá z technologií má své výhody i nedostatky.

• Mikrofonová analýza – ke snímání a analýze tónu se využívá mikrofon zabudovaný v ladičce. Hodí se k měření akustických nástrojů. Tento způsob není vhodný pro ladění ve hlučných prostředích.
• Piezoelektrický senzor – senzor snímá vibrace těla kytary a tyto mechanické vlny následně převádí na elektrický signál, který analyzuje a ukáže odchylku. Využívá se zejména ve hlučném prostředí.
• Elektrické měření signálu – do ladičky jde signál přímo z elektrického nástroje (kytara, baskytara) přes kabel. Díky tomu nedochází ke ztrátě, ani k rušení vnějšími vlivy. Elektrické měření najdeme v pedálových ladičkách.
• Stroboskopický princip – technologie využívající stroboskopické světlo (např. na displeji ladičky) k vizualizaci frekvence zvuku. Pokud se vzor na displeji nepohybuje, nástroj je v souladu s referenční frekvencí. Tato metoda je velmi přesná.

Chromatická ladička

Při ladění kytary se často využívá tzv. chromatická ladička, která využívá standardní chromatické stupnice. Více o ní píšeme v článku zde.

Principy ladění

Ladění nástrojů využívá fyzikální zákony. Běžně se využívá tzv. temperované ladění, ve kterém se stupnice rozdělí na dvanáct stejně velkých celků – intervalů. Pro měření těchto intervalů se využívají centy – základní jednotky měření.

Každý tón má přesně danou frekvenci a pomocí centů se měří odchylka. Ladička tuto odchylku porovnává a vizuálně ji přepracuje do podoby, která je pro hráče srozumitelná. Profesionální ladiči ovšem využívají i přesné měření v centech bez vizualizace.

Ladění šestistrunné kytary

V případě standardní šestistrunné kytary se vychází z komorního A. Na jeho základě má každý z tónů (prázdná struna) v běžném ladění referenční frekvenci. Tyto frekvence ovšem neplatí v případě alternativního ladění, kdy se frekvence prázdných strun mění.

Přečtěte si také článek: Jak vybrat ladičku na kytaru?

[Zdroj: Pixabay.com, Unsplash.com]