Stupnice (angl. scale) označuje řadu tónů uspořádanou podle určitých pravidel. Počet těchto pravidel přitom vyplývá z počtu modů stupnic a tónů (stupňů) ve stupnici. Daná pravidla definují vzdálenost mezi jednotlivými stupni (tóny).

Jednotlivé stupnice se liší podle vzdálenosti a počtu tónů. Základní dělení stupnic podle počtu tónů vypadá následovně.

  • Pětitónové (pentatonika)
  • Šestitónové (celotónové stupnice)
  • Sedmitónové (diatonické, církevní a cikánské stupnice)
  • Dvanáctitónové (chromatické a alterované stupnice)

V západní (evropské) hudbě se nejčastěji setkáme s diatonickými stupnicemi, které historicky vycházejí z řeckých a antických stupnic. Právě zde započalo rozlišování durové a tří mollových variant – aiolské, harmonické a melodické.

Vedle západních stupnic známe i exotické stupnice. Sem se řadí prakticky jakékoliv pořadí tónů, které se nevyskytovalo ve vývoji západní hudby a to i přesto, že se dnes tyto stupnice běžně využívají. Spadá sem například pentatonická stupnice, ovšem také exotické indické stupnice pracující s oktávou rozdělenou do 22 dílů.

Diatonické stupnice

Diatonické stupnice rozdělují vzdálenosti mezi jednotlivými stupni na celé tóny a půltóny. Právě z diatonických vycházejí moderní durové a mollové stupnice včetně jejich modů. Ještě před nimi se ale historicky nacházejí církevní stupnice.

Církevní stupnice

Středověká hudba se využívala především pro liturgické účely – odtud pojmenování církevní stupnice. Samotné církevní stupnice se řadí do několika modů označujících rozložení půltónů a celých tónů v jedné oktávě.

  • Dórský – diatonická stupnice hraná od druhého stupně stupnice C dur (d). Rozložení stupňů je celý tón, půltón, celý tón, celý tón, celý tón, půltón a celý tón. Stupnice má mollový charakter, zvýšená sexta ale přidává důraz známý z durových stupnic.
  • Frygický – modus hraný od třetího stupně stupnice C dur (e) typický sníženým druhým tónem, který vytváří specifický tajemný až mystický zvuk. Druhý půltón se nachází mezi pátým a šestým stupněm.
  • Lydický – díky světlému, téměř vzletnému, charakteru se podobá moderní durové stupnici. Klíčový je mezi čtvrtým a pátým stupněm. Díky němu se lydické mody využívají v klasické a filmové hudbě. Druhý půltón zní mezi sedmým a osmým tónem.
  • Mixolydický – vychází z pátého stupně stupnice C dur (g) a je pro něj typický snížený sedmý tónkterý dodává folkovo-bluesový charakter. Půltónem mezi třetím a čtvrtým stupněm se podobá durové. Využívá se v rocku, bluesu, soulu, funku a příbuzných žánrech.
  • Aiolský – moderní hudba tak označuje diatonickou mollovou stupnici (a moll). Půltóny najdeme na druhém a třetím spolu se šestým a sedmým stupněm. Využívá se napříč všemi žánry. Má melancholický a smutný nádech.
  • Jónský – takzvaná přírodní durová stupnice má veselý charakter. Půltóny jsou mezi třetím a čtvrtým, dále pak mezi sedmým a osmým stupněm. Durový charakter udává právě velká tercie.
  • Lokrický – nejméně častá modální stupnice se prakticky nevyužívá. Půltón najdeme mezi prvním a druhým stupněm, druhý pak mezi pátým a šestým stupněm. Absence velké kvinty způsobuje, že stupnice působí velmi nestabilně a má napjatý charakter.

Moderní durové a mollové stupnice

Jak se harmonie v období středověku rozvíjela, modifikovaly se i církevní stupnice. Skladatelé postupně upouštěly od zaběhlých modů, z nichž zůstaly pouze dva – jónský a aiolský (někdy nazývaný také jako tvrdý a měkký).

Dnes se tyto mody nazývají durové a mollové stupnice. Durová vycházející z jónského modu má pouze jednu variantu. Mollová, původně aiolská, se objevuje vždy ve třech různých verzích. Durové i mollové stupnice lze vytvořit od kteréhokoliv tónu. Konkrétní stupnici pak určuje předznamení (křížky a béčka).

Durová stupnice

Pro durovou stupnici je typický půltón mezi třetím a čtvrtým stupněm následovaný půltónem mezi sedmým a osmým stupněm. Názvy durových stupnic píšeme vždy velkým písmenem. Díky velké tercii mají durové stupnici veselý a radostný charakter. Využívají se napříč hudebními žánry.

Mollová stupnice

Mollové stupnice se charakterizují půltóny mezi druhým a třetím a pátým a šestým stupněm. Jejich názvy se označují malými písmeny, čímž se jejich zápis odlišuje od durových variant. Obsahují typický měkký tón – malou tercii. Ta jim v hudbě dodává smutný až nostalgický nádech.

Harmonická moll

Druhá varianta mollové stupnice se zvětšenou sekundou mezi šestým a sedmým stupněm. Septima zostřuje zvuk a do jinak nepříliš výrazné mollové stupnice vnáší napětí, což jí dodává dramatické zabarvení. Půltón mezi druhým a třetím stupněm zůstává nezměněný.

Melodická moll

Půltóny v melodické mollové stupnici se nachází mezi druhým–třetím a sedmým–osmým stupněm. Tak to funguje ale pouze ve vzestupném směru. Pakliže ji hrajeme směrem dolů, mění se na základní aiolskou (mollovou) stupnici. Díky tomu se ve stupnici střídá světlé stoupání a temnější klesání, čímž dochází k melodickému kontrastu v kompozičních bězích.

Cikánské stupnice

Za cikánské označujeme druh exotických stupnic odvozených od diatonických durových snížením druhého a šestého stupně. Dva půltóny za sebou jí dodávají charakteristický nádech a vášnivý až dramatický náboj.

Velmi často se využívají v žánrech jako flamenco, dále v balkánské a východoevropské hudbě. Svůj původ ovšem mají, jak jejich název napovídá, v tradiční romské hudbě. Při komponování se jimi inspirovali například Frédéric Chopin a Ferenc Liszt.

Čínská pentatonika

Jedná se o speciální pětitónovou stupnici odvozenou od diatonické dur. V běhu jednotlivých stupňů se vynechá čtvrtý (kvarta) a sedmý (septima) stupeň. Díky tomu zní stupnice exoticky a její charakteristika je patrná například ve východoasijské hudbě.

Výhodou pentatonické stupnice je harmonická tvárnost. Díky absenci tónu vytvářející mody lze vytvářet při dodržení pentatonického prstokladu jednoduché riffy a sóla – z toho důvodu si pentatonické stupnice oblíbili hráči folku a blues.

Speciálním druhem pentatonických stupnic je bluesová pentatonika. Zde je vynechán druhý a šestý stupeň, čímž se vytváří kostra většiny bluesových stupnic. Pomocí tzv. blue notes, které doplňují hru se pak vytváří tradiční bluesové schéma a prstoklad.

Chromatické stupnice

Posledním významnějším typem stupnic jsou chromatické. Ty nevycházejí z diatoniky jako výše zmíněné. Jednotlivé stupně od sebe mají vzdálenost jednoho půltónu – v rámci jedné oktávy se tak ve stupnici nachází dvanáct tónů.

Chromatické stupnice se využívají v různých typech ladění včetně temperovaného, středotónového a pythagorejského. Samotný tónový běh napříč oktávou vypadá v chromatické stupnici C následovně – C–C#–D–D#–E–F–F#–G–G#–A–A#–H–C.

[Zdroj: Pixabay.com]