Béčko (angl. flat) snižuje notu o půl tónu. Společně s křížkem a odrážkou se řadí mezi posuvky (akcidentály), které upravují výšku noty ve skladbě a to buď u jedné konkrétní noty, nebo v celé skladbě. Na klaviatuře vyjadřuje vzdálenost béčka nejbližší klávesa směrem doleva. Na kytaře se jedná o vzdálenost jednoho pražce směrem k hlavě nástroje.
Béčka vytvářejí základ pro mollové tóniny. Zároveň (stejně jako všechny akcidentály) formují elementární principy modulací a harmonického pohybu v klasické i moderní hudbě. V moderním ladění se jedná o sestup v rozsahu 100 centů.
Notový zápis
Béčko v notové osnově zapisujeme znakem ♭. Zapsat ho lze buď na začátek skladby hned za notový klíč – v takovém případě jde o předznamenání platící v celé skladbě. Druhá možnost je zápis béčka před notu. Potom platí posuvka v rámci jednoho taktu.
Noty snížené o půl tónu mají v názvosloví příponu -es:
- C → Ces
- D → Des
- E → Es
- F → Fes
- G → Ges
- A → As
- H → Hes (Bb)
<br>
Bb nebo Hes?
V hudebním názvosloví se setkáme se sníženou variantou označenou buď jako Hes nebo Bb. Vychází to z rozporu mezi anglosaským a českým názvoslovím, kdy dochází k rozdílnému označování tónu (resp. akordu) H.
TIP: Problematice označování akordů B a H se věnujeme v článku zde.
Jaká varianta je správná? V praxi se jedná o jedno a totéž. Záleží tak na preferenci umělce, potažmo skladatele. V českém prostředí se proto využívá varianta Hes, zatímco zahraniční umělci využívají variantu Bb.
Béčka v předznamenání
Béčka na začátku skladby určují předznamenání. Stejně jako v případě křížků se pohybuje jak v durových, tak v mollových tóninách. Pořadí béček jde po kvartách směrem nahoru. Do notové osnovy se béčka zapisují vždy na nejvyšší možnou polohu – platí ale pro tóny ve všech oktávách.
Béčka v předznamenání v durovém módu
Stejně jako v durovém fungují béčka v mollovém módu. Na kvartovém kruhu se béčka v mollu píšou do vnitřní části a čtou se proti směru hodinových ručiček. Práci s kvartovým a kvintovým kruhem popisuje speciální tahák.
[Zdroj: Pianovka.cz]