Elektrická kytara je druh struného drnkacího nástroje, ve kterém elektromagnetické snímače převádějí chvění strun na elektrický proud a posléze zvuk. Zvuková signál se posléze zpracuje, zesílí a pomocí komba, zesilovače a dalších zařízení je produkován k posluchači.

Hra na elektrickou kytaru se od hry na akustickou kytaru liší především s ohledem na technologické specifikace. Jelikož se na elektrickou kytaru obvykle hraje ve stoje, využívá se při hře popruh na kytaru. Někteří kytaristé při hře využívají i efekty a další modifikátory zvuku.

Jak funguje elektrická kytara?

Elektrická kytara funguje na principu přeměny mechanického pohybu (vlnění) strun na elektrický signál. Ten příslušné zařízení (zesilovač nebo kytarové kombo) zesílí a dále zpracovává.

Důležitou součástí těla kytary jsou snímače. Právě v nich probíhá přeměna mechanického chvění strun na elektrický signál. Samotná kvalita a způsob vinutí snímače významnou měrou ovlivňují zvukové vlastnosti elektrické kytary.

Nástroj má v sobě zabudované ovládací prvky elektroniky. Jedná se o první způsob úpravy zvuku generovaného snímačem. Ovládací prvky jsou navržené tak, aby hráči poskytly flexibilitu při tvarování tónu. Nejčastěji se jedná o tato tlačítka nebo potenciometry:

  • Hlasitost – upravuje celkovou úroveň zvukového signálu před odesláním do zesilovače.
  • Tónová clona – ovládá spektrum frekvencí. Otáčením se obvykle odstraňují vyšší frekvence a vytváří se teplejší a měkčí zvuk.
  • Přepínač snímačů – u kytar s více snímači (Les Paul, Stratocaster) umožňují přepínání a volbu aktivního snímače (obvykle krkový snímač, kobylkový a směs obou).

Elektrický signál vygenerovaný snímači je velmi slabý a k jeho zesílení je třeba dalšího zařízení. Proto se při hře na elektrickou kytaru nástroj propojuje přes kabel s kytarovými zesilovači, komby a reproduktory.

Konstrukce elektrické kytary

Základní prvky těla elektrické kytary se shodují s akustickou i elektroakustickou kytarou. Zásadní rozdíl je ale v konstrukci těla. V něm se nenachází rezonanční otvor – většina elektrických kytar má pevné tělo bez otvorů. Rozlišujeme tři druhy těl elektrické kytary:

  • Hollow body (duté tělo) – o těchto kytarách se často mluví jako o poloakustických nástrojích. Komory v těle nástroje poskytuje teplý a plný tón, který si oblíbili zejména jazzoví a bluesoví hudebníci.
  • Semi-hollow body (poloduté tělo) – kombinace pevného a dutého těla kytary. Konstrukce se skládá z dutého korpusu s centrálním dřevěným blokem, který prochází středem těla. Konstrukce poskytuje bohatý rezonující tón s dobrou kontrolou zpětné vazby.
  • Solid body (plné tělo) – elektrické kytary vyrobené z masivního dřeva bez dutin. Konstrukce poskytuje dlouhý sustain (dozvuk) a minimální zpětnou vazbu. Duté tělo je také odolné vůči mechanickému poškození.

Krk elektrické kytary

Krk na elektrické kytaře plní stejnou funkci jako na akustické – poskytuje oporu nataženým strunám a výztahu v něm vyrovnává tlaky vzniklé při napínání strun. Podporuje také akustické vlastnosti kytary.

Podle spojení s tělem kytary rozlišujeme tři druhy konstrukce krků na elektrické kytaře:

  • Bolt-on neck – k tělu kytary je krk napevno přišroubovaný. Častý u kytar s jasným a průrazným zvukem (např. u modelů Fender Stratocaster). Konstrukce umožňuje snadnější servis a poskytuje nižší náklady na výrobu.
  • Set neck – krk je k tělu kytary přilepený, čímž dochází k prodloužení sustainu a zvýšení celkové rezonance nástroje. Spoj kytary a krku je charakteristický pro model Gibson Les Paul. Hladký přechod mezi krkem a tělem je vhodnější pro hru ve vyšších polohách.
  • Neck-through-body – konstrukce zajišťuje integrální spojení krku a nástroje, kdy je krk napevno vlepený do těla, kterým prochází až ke spodní části nástroje. Spojením se dosahuje nejdelšího možného sustainu a rovnoměrné rezonance po celém nástroji.

Snímače

V těle kytary mají snímače nezastupitelnou roli. Jde o jednu nebo více drátěnných cívek, které obklopují magnety. Pokud kovová struna vibruje v elektromagnetickém poli snímače, v cívce vzniká elektrický proud převáděný na zvukový signál.

Kytaristé znají tyto druhy snímačů:

  • Single-coil (jednocívkový snímač) – vytváří je jedna cívka, která snímá vibrace strun. Mají jasný a ostrý tón s výraznými výškami. Pro single-coil snímače je typický lehký brum způsobený elektromagnetickým rušením.
  • Humbucker (dvojcívkový snímač) – obsahuje dvě cívky zapojené tak, aby si rušily elektromagnetické brumění (odtud název hum-bucker). Teplejší a plnější zvuk než single-coil, ale s menší dynamikou.
  • P90 – zvláštní typ single-coil snímače se širší cívkou. Kombinuje zvuk jednocívkového snímače s větší silou a bohatostí, kterou se blíží k humbuckerům. Využívá se pro bluesové a rockové žánry. Nachází se na kytarách Gibson (např. Gibson P90).
  • Aktivní – typ kytarového snímače, kterým chybí integrovaný předzesilovač a vyžadují externí napájení (nejčastěji 9V baterii). Signál je díky tomu silnější a méně náchylný k šumu. Aktivní snímače poskytují vyrovnaný zvuk bez ztráty detailů.

Hardware

Vedle základních částí nástroje mají elektrické kytary také specifické hardwarové vybavení. To se liší podle způsobu hry na elektrickou kytaru a požadavků muzikanta.

  • Ladicí mechaniky – upravené speciálně na struny pro elektrickou kytaru.
  • Bridge (kobylka) – pevná umožňující stabilní ladění nebo tremolo se změnitelnou výškou tónu.
  • Konektor na kabel
  • Zámek na kytarový popruh
  • Pickguard

Zvuková specifika nástroje

Stejně jako u akustické kytary nelze přesně popsat zvukové vlastnosti. Ty určuje interakce mezi těmito faktory:

  • Konstrukce nástroje
  • Typ snímačů
  • Použité vybavení
  • Technika hry

Do zvukových specifik promlouvá pochopitelně i způsob využitého materiálu. Pro výrobu elektrických kytar se využívají tato dřeva:

  • Olše – má jasný vyvážený tón s dobrými středovými frekvencemi. Samotné dřevo je lehké, případně středně těžké. Je oblíbená pro univerzální využití napříč žánry.
  • Mahagon – poskytuje teplý a bohatý tón s delším sustainem. Jedná se o těžší dřevo s hustou strukturou a jemnou kresbou. Typické pro modely Gibson Les Paul.
  • Javor – dřevo s výraznou kresbou využívané zejména u výroby krků. Setkáme se s ním ovšem i na horních deskách kytar. Má jasný tón s velkou projekcí. Využívají ho zejména premioví výrobci drahých nástrojů.
  • Jasan – rozlišujeme dva druhy jasanu. Tvrdší hard ash využívaný v rockově zaměřených žánrech a swamp ash, který je velmi rezonantní s nádhernou kresbou. S ním se setkáme například v country.

Struny

Struny jsou jednou z mnoha částí elektrické kytary, které promlouvají do zvukových vlastností. Elektrické kytary využívají výhradně kovové struny, které se skládají z těchto částí:

  • Jádro – základní drát tvořící strukturu struny. Obvykle je vyrobený z oceli, aby se dosáhlo elektrické vodivosti nástroje. Typ jádra ovlivňuje tón a pružnost struny.
  • Vinutí – nižší struny (E, A, D, G) mají kolem jádra tzv. vinutí. To ovlivňuje hlavně pocit ze hry. Nejčastěji se využívá vinutí z nerezu, případně pokovení struny niklem.
  • Povlak – některé struny mají ochranný povlak (nejčastěji z polymeru) zvyšující jejich životnost.

Herní techniky a způsob hry

Jedním ze způsobů, jak ovlivnit zvuk elektrické kytary jsou herní techniky. Hra na elektrickou kytaru umožňuje využití rozličného způsobů hry. Kromě power chordů a baré lze na elektrickou kytaru hrát i běžné otevřené akordy.

Zvuk kytary neovlivňují pouze typ využitého akordu. Kytaristé používají i speciální techniky:

  • Palm muting – tlumení strun dlaní, které vytvoří perkusivní zvuk.
  • Bending – zvednutí výšky tónu tahem za strunu.
  • Vibrato – rozkmitání tónu.
  • Slide – plynulý přechod mezi dvěma tóny.
  • Hammer-on a pull-of – přiklepávání a odtrhy strun umožňují plynulé přechody mezi tóny bez trsátka.

Efekty na elektrickou kytaru

Posledním ze způsobů, kterým lze ovlivnit zvuk elektrické kytary, je využití speciálních efektů. Ty modifikují zvuk na výstupu. Na pódiích se nejčastěji setkáme s těmito efekty na kytaru:

  • Overdrive a distortion – overdrive dává kytaře jemné zkreslení typické pro blues a rock. Distortion mohutně zkresluje zvuk a využívá se v tvrdých rockových žánrech.
  • Reverb – simuluje akustický dozvuk prostoru. Vytváří pocit většího prostoru a hloubky, díky čemuž kytara nepůsobí suchým dojmem.
  • Delay – vytváří opakující se ozvěny originálního signálu. Signál se zpozdí a poté se jednou či víckrát opakuje podle nastavení efektu.
  • Chorus – simuluje efekty hry více hlasů najednou. Každý další hlas je frekvenčně posunutý (rozladěný) a má také časový posun.
  • Phaser a flanger – dva velmi si podobné efekty, které vytvářejí efekty pohybující se vlny. Využívají se v experimentální a psychedelické hudbě.

[Zdroj: Pixabay, Unsplash]