Takt (angl. measure nebo bar) označuje časovou jednotku složenou z určitého počtu lehkých a těžkých dob stejné časové délky. Jedná se také o formu zápisu rytmických celků v hudbě. Druh taktu se uvádí na začátku skladby ve formě zlomku, případně i v průběhu skladby u změny druhu taktu.

Do notového zapisujeme takt zlomkem. Čitatel označuje souhrnný počet délek not (dvě, tři, čtyři, šest, …), jmenovatel zastupuje dobu jejich trvání (čtvrťová, půlová, osminová, …). Zápis 4/4 pak chápeme jako čtyři čtvrťové doby v jednom taktu.

Důležité je říct, že zápis taktu funguje stejně jako běžné zlomky. Takt ve formě 6/2 (šest půlových dob v jednom taktu) lze chápat stejně jako 3/1. Rozdíl bude ovšem ve frázování a vyjádření skladby, jak ukazuje kapitola alla breve.

Rozdělení taktů

Takty se dají rozdělovat do několika druhů a to především podle toho, zda dáváme přednost délce jedné doby, nebo zda ve čtení upřednostňujeme počet dob v taktu. V konečném důsledku jde ale o problematiku názvosloví.

  • Podle délky jedné doby – rozdělujeme na celý, půlový, čtvrťový, osminový, šestnáctinový… Jedná se o dělení podle čísla, které v zápisu taktové struktury označuje jmenovatel.
  • Podle počtu dob v taktu – hudební názvosloví pojmenovává takt dvoudobý, třídoby, čtyřdobý, pětidobý, šestidobý a další. V taktovém zápisu poukazuje na čitatele ve zlomku. Čtyřdobý takt je nejčastější, o třídobém se mluví také jako o valčíkovém. Liché takty (pětidobý, sedmidobý) působí pro posluchače nepřirozeně.

Další možné dělení je na jednoduché a složené takty. O jednoduchých mluvíme v případě dvoudobého, třídobého, čtyřdobého a dalších taktů.

Složené takty tvoří více druhů taktů. Kromě hlavního důrazu na první dobu mají i další vedlejší akcenty. Jedná se například o čtyřčtvrťový takt, kde se vedlejší přízvuk (akcent) nachází na třetí době.

Komplikovanějším druhem taktů je typická balkánská i asijská hudba. Ty využívají například složení taktu třídobého a dvoudobého, kdy rytmický celek narůstá na pět dob s přízvukem na první a čtvrté době a přidáním jedné doby navíc.

Taktová čára

Kromě označení taktu na začátku skladby patří k teorii i taktová čára. Kolmá linka na notové osnově ukazuje hranici taktu a odděluje rytmické celky. Nastává tedy vždy po uplynutí dob, které určuje taktové předznamenání (např. po šesti osminových dobách u šestiosminového taktu).

V notovém zápisu se setkáme také s dvojitou taktovou čarou. Ta odděluje kompozičně větší úseky. Pokud notový zápis přirovnáme například k literatuře, tak je taktová čára odstavec a dvojitá taktová čára nová kapitola.

O taktové čáře se mluví někdy také jako o synchronizační. Vychází se zde z teorie, že v praxi o metru skladby nerozhoduje notový zápis, ale vyjádření muzikantů. Taktová čára pak slouží pouze k synchronizaci umělců a orientaci v průběhu skladby.

Repetice

O repeticích mluvíme v případě dvojité taktové čáry, kterou doplňuje dvě tečky nad sebou. Poloha teček před nebo za taktovou čarou pak označuje, zda rytmický celek začíná nebo končí. Funkce repetice je označení opakování tohoto rytmického celku, který označují dvě repetice.

Repetice se opakuje buď od počátku skladby nebo od minulé repetice. Hudební teorie pak označuje i pojmy prima volta a secunda volta, kdy na konci každé repetice dochází k drobným změnám.

Předtaktí

Pojem předtaktí označuje neúplný takt na začátku skladby. Dirigenti a skladatelé o něm někdy mluví jako o zdvihu. Hlavní funkcí předtaktí je dodání dynamického důrazu první době dalšího taktu, kterou de facto skladba začíná. Osminové předtaktí najdeme například ve francouzské hymně La Marsellaisa.

U předtaktí je důležité, aby výsledný počet dob ve skladbě dával matematicky i hudebně smysl. Pokud tedy v předtaktí přidáme jednu dobu, je třeba zkrácení skladby o jednu dobu na jejím konci. V opačném případě skladba působí neuceleně – i to ovšem ale může být skladatelský záměr.

Takt alla breve

Takt alla breve (angl. cut time) se označuje přeškrtnutým C na začátku skladby. Odkazuje se tím na klasický čtyřčtvrťový takt, který někteří skladatelé označují písmenem C (odkaz na angl. common time).

Jako takový vyjadřuje takt alla breve 2/2 takt (dvoupůlový). Jde tak o dvě půlové noty, z nichž každá trvá dvě doby. Takto zapsaný tak lze číst i jako čtyřčtvrťový, dochází ale k velkému rozdílu v pocitovém vnímání skladby.

Hudba zapsaná v taktu alla breve je vnímána v déle trvajících celcích. Ve skladbě se navíc snáze orientuje, neboť umělec počítá pomaleji do dvou, nikoliv rychle do čtyřech. Hudebník se tak soustředí na delší rytmické jednotky. Takt alla breve se využívá v pochodech a skladbách se svižnými rytmy.

[Zdroj: Pixabay.com]