Rytmus

Rytmus (z lat. rhytmos) v hudbě vyjadřuje pravidelné střídání či opakování zvuků, konkrétně pak přízvučných a nepřízvučných dob. Uspořádáním rytmických celků vzniká metrum, které společně s tempem a dynamikou ovlivňují náladu skladby.

Cílem rytmu je uspokojení potřeby posluchače. Pakliže mluvíme o rytmické skladbě, jedná se o takovou potřebu, která posluchače nutí do pohybu. S rytmem se setkáváme i jinde než v hudbě – například pravidelný rytmus lidského srdce.

Chápání rytmu v západní hudbě

Západní hudba chápe rytmus binárně. Nejčastěji pracuje s násobky dvou. Jedna celá doba se dělí na dvě půlové, čtyři čtvrťové, osm osminových a tak dále. To vytváří metrum, které se shoduje s hudebním vnímáním posluchače.

Pro západní rytmy je typické střídání přízvučných a nepřízvučných dob na první a druhou dobu. První doba se označuje jako těžká – leží na ní přízvuk. Druhá, ale také další sudé doby, jsou pak lehké a přízvuk na nich neleží.

Západní hudba se tím liší například od té balkánské či asijské. První zmíněná je typická kombinací sudého a lichého rytmu. Metrum se pak skládá ze dvou dob, které následují tři doby a tak dokola.

Klíčové aspekty rytmu v hudbě

Aby byl rytmus rozeznatelný, respektive aby se o skladbě dalo mluvit jako o rytmické, je třeba vytvoření pravidelného metra. K tomu je zapotřebí několika rytmotvorných prvků.

• Takt a metrum – takty rozdělují hudbu do pravidelných celků, které mají předem daný počet dob. Ty jsou buď lehké nebo těžké podle toho, na které leží důraz. Vzorec těchto důrazů a nedůrazů se nazývá metrum.
• Tempo – určuje rychlost, s jakou se doby v taktu opakují a střídají. Výrazným způsobem se podílí na náladě skladby. Více o tempu píšeme v samostatném článku.
• Délka not a pauz – rytmus ovlivňuje také délka jednotlivých dob. V notovém zápisu se délka doby označuje vlastními speciálními znaky. Vedle znělých (hrajících) dob jsou stejně důležité i pauzy (ticha) a jejich doba trvání.
• Synkopy a rytmické posuny – za rytmus se považuje vytvoření pravidelného vzorce střídajících se znělých a neznělých dob. Existují ovšem i prvky, které tato pravidla narušují. Tyto posuny vytvářejí moment překvapení a považují se za rytmotvorný prvek.

Synkopy

Synkopy používají někteří skladatelé jako hudební trik a moment překvapení v díle. Jako taková se nijak nezaznačuje, vzniká tím, když se přesune důraz na místo, kde ho posluchač běžně neočekává. Vybočí tedy ze zaběhnutého metra.

Pro synkopu je důležitá spolupráce melodické a rytmické roviny skladby. K jejímu průběhu je také nutné, aby měla skladba pravidelné metrum – tedy aby bylo vybočení dostatečně zřetelné a pro posluchače vznikl moment překvapení.

Synkopy se objevují v užitné hudbě (například taneční), která pracuje s přesným tempem. Z hudebních prvků se využívá přenesení přízvuku z lehké doby na těžkou nebo prodloužení akcentovaného prvku (typické pro moravské písně).

Rytmotvorné synkopy rozdělujeme do několika kategorií:

• Klasická synkopa – v taktech se sudým metrem (dvoučtvrťový, čtyřčtvrťový atd.) je metrický akcent na lichých dobách. O synkopaci se jedná v případě přenesená akcentu na sudou dobu.
• Off-beat synkopa – přízvuk se posune o méně než celou dobu mimo zaběhnutý rytmus. Tím vzniká tzv. off-beat rytmus. Někdy se mluví o tzv. předražené době.
• Anticipovaný bas – vzniká podobně jako off-beat synkopa. Cíleně se ale předráží basový tón před těžkou dobou.
• Missed-beat synkopa (ztracená doba) – jako neočekávaný začátek metra se využívá pomlka. Rytmický celek tak začíná krátkou pauzou. Využívá se v big bandech, kde se označuje jako zdvih.

Takt a jeho druhy

Jedním ze základních rytmických celků je takt. Ten skladbu rozděluje na menší části a ohraničuje pravidelné metrum, které se skládá z několika taktových částí. V notovém zápisu se takty rozlišují vertikálními čarami.

Každý takt obsahuje určitý počet dob. Počet dob a jejich rozdělení je dáno na začátku skladby zápisem v podobě zlomku. Čitatel udává počet dob v jednom taktu, jmenovatel pak určuje, jaká délka noty představuje jednu dobu.

Nejčastěji se setkáme se čtyřčtvrťovým taktem (4/4). Čitatel indikuje, že v taktu se nachází čtyři doba. Ze zápisu jmenovatele zjistíme, že jedna doba trvá jednu čtvrťovou notu. V dechové hudbě se potkáme i s tříčtvrťovým taktem (¾) a dvoučtvrťovým taktem (2/4).

Výše uvedené takty vycházejí z binárního vnímání západní hudby. Složitější taktové celky ovšem využívají i komplikovanější zápisy.

• 5/4 takt – v taktu je pět dob, každá doba trvá jednu čtvrťovou notu. Skladba působí neklidně, ukvapeně. Lidské ucho vnímá dobu navíc. Tento typ taktu využívá například John Williams ve své filmové hudbě.
• 7/8 takt – pro dosažení binárního vnímání chybí jedna osminová nota. Takt trvá sedm osminových dob. Díky jedné chybějící notě dochází k zajímavému rytmickému posunu, kdy posluchač čeká poslední osminu, ale metrum pokračuje dál. Tento typ taktu slyšíme ve skladbě Money od kapely Pink Floyd.
• 9/8 takt – v taktu se nachází devět osminových not. Někdy se tento typ taktu nazývá prodloužený valčík a noty se pomyslně dělí do třech celků po třech. V metru je nepřirozeně slyšet jedna osminová doba navíc. Slyšíme například v irské hudbě.

Polyrytmika

Metrum obvykle využívá pouze jeden rytmický celek. V hudební praxi jsou ale známé skladby, které kombinují více rytmických celků zároveň. To nazýváme pojmem polyrytmika (poly = více). Tím lze vytvořit komplexní a na poslech náročné rytmické celky.

Polyrytmiku si lze představit jako stav, kdy jeden hráč ve čtyřčtvrťovém taktu tleská čtyři doby, zatímco druhý pouze tři. Rytmické struktury se vzájemně překrývají, v jeden moment ale dochází k jejich setkání, čímž dochází k rovnováze pro ucho posluchače.

Aby polyrytmika efektivně fungovala, je třeba spolupráce harmonické a rytmické složky. Nad komplikovanou rytmikou musí existovat nadstavba v podobě jasně plynoucí a definované harmonie. Polyrytmiku tak v západním pojetí hudby nelze kombinovat s disharmonií.

Polyrytmické celky dodávají skladbě hloubku a virtuozitu. V praxi se využívají v jazzu, známe je také z tradiční africké hudby. Populární jsou také u post-rockových kapel a v moderní klasické hudbě.