Vydrnkávání (angl. fingerpicking) označuje základní kytarovou techniku, při níž hráč hraje jednotlivé tóny trsátkem nebo prsty pravé ruky. Levá ruka hraje standardní akordy a udržuje melodickou linku.

Techniku vydrnkávání lze využít ve všech hudebních žánrech. Některé žánry se pro tuto techniku ovšem zdají jako vhodnější:

  • Folk – využívá se základní vydrnkávání ve spojení s akustickou, nebo elektroakustickou kytarou.
  • Blues – energetičtější vydrnkávání, které doplňují synkopy. Palec udržuje pravidelný rytmus a prsty vytvářejí melodii.
  • Country a bluegrass – hráč prezentuje rychlejší a komplikovanější rytmy.
  • Klasická hudba – hra na klasickou kytaru je na fingerpickingu založená, neboť se při ní využívají nylonové struny. Díky vydrnkávání vyzní široká dynamika a výrazové možnosti nástroje.
  • Flamenco – specifická varianta vydrnkávání, při níž se nevyužívají pouze prsty, ale celá ruka.

Etymologie

Mezi hráči panují dohody o tom, která varianta je správná – vydrnkávání, či vybrnkávání. Zastánci první varianty argumentují tím, že struny drnčí. Příznivci té druhé kontrují slovy, že při hře dochází k brnění prstů (a struny).

Z pohledu jazykovědy jde o zvukomalebná slova (onomatopoia). Zároveň se jedná o synonyma a ani jedna varianta není špatná. V hudebním úzu se přesto více uchytila (a tudíž se v muzikantské obci za považuje za správnější) varianta vydrnkávání.

Vydrnkávání v praxi

Vydrnkávání spočívá v tom, že čtyři prsty pravé ruky (palec, ukazováček, prostředníček, prsteníček) drnkají na všech šest strun. Rozložení prstů pravé ruky na kytaře je následující:

  • Palec – E, A, D
  • Ukazováček – G
  • Prostředníček – h
  • Prsteníček – e

Palec pravé ruky hraje výhradně na basové struny E, A, D. Právě brnknutím na basovou strunu se otevírá každý jeden pattern (rytmický vzor) kombinující rytmickou a melodickou složku hry. Jednou z variant je alternovaný bas, kdy palec střídá dvě basové struny.

Definice a význam vydrnkávání

Za vydrnkávání se považuje způsob hry, při kterém hráč jednotlivými prsty pravé ruky rozeznívá struny. Tóny přitom mohou znít buď odděleně, případně může dojít k souzvuku dvou a více tónů, čímž dojde k rozšíření harmonické linky.

Význam vydrnkávání spočívá v jemnější a přesnější práci se zvukem. Na rozdíl od trsátka lze při vydrnkávání dosahovat citlivějších dynamických nuancí, čímž se zvýrazní akustické vlastnosti nástroje.

Jak se naučit vydrnkávat?

Učitelé hudby při výuce vydrnkávání doporučují jednoduché a pravidelně se opakující rytmické vzory. Vždy je třeba dbát na polohu pravé ruky – ta by měla být spíše odkloněná od strun, nesmí ale docházet k jejímu nepřirozenému zalomení.

Od začátku je třeba hrát čtyřmi prsty v přesném sledu. Nezáleží přitom na práci levé ruky. Hráči mohou cvičit i na prázdných strunách a nedbat toho, že kytara nezní podle jejich představ. Důležitá je čistota zvuku a práce pravé ruky.

Postupně je možné přidávat a vytvářet složitější rytmické vzorce. Vzhledem k různým kombinacím neexistuje jeden ideální pattern. Se stovkami různých rytmických vzorců a způsobů vydrnkávání seznamuje hráče Hochweber ve své knize Das Arpeggio-Buch für Gitarrenprofis [PDF].

Vliv typu taktu na vydrnkávání

Pro zvolení správného vzorce pro vydrnkávání je třeba nalezení taktu. Liší se zejména liché takty (tříčtvrťový, šestiosminový) vůči sudým taktům (dvoučtvrťový, čtyřčtvrťový).

Jednoduchým tréninkem a cvičením lze vytvořit základní i pokročilé rytmické vzorce, které se hodí do různých hudebních stylů. Jak typ taktu ovlivňuje vydrnkávání, vysvětluje ve svém videu Pavel Horejš.

Rozvoj a variace vydrnkávání

Vydrnkávání má stejně jako další hudební techniky a praktiky mnoho různých variací. Mnoho z nich vzniklo jako přizpůsobení hry schopnostem jednoho konkrétního hudebníka. Představujeme dvě nejčastější variace na běžné vydrnkávání.

  • Hybrid Picking – vydrnkávání prsty pravé ruky se spojuje se hrou trsátkem. To se využívá pro zvýraznění basových tónů, prsty pak rozvíjejí melodickou linku.
  • Percussive Fingerstyle – hráč hraje nejen na struny, ale využívá celé tělo kytary, na které hraje převážně prsty. Z kytary se tak vytváří mnohem více rytmičtější nástroj s rozvinutou harmonickou vrstvou.

Historie vydrnkávání

Počátky vydrnkávání se datují k počátkům lidových tradic a hudby. Přesné století tudíž nelze přesně určit. Obecně vzato lze říci, že se objevilo dříve než hra trsátkem. Nutno ovšem podotknout, že o vydrnkávání mluvíme až od období vícehlasých (strunných) kytar.

Za počátky moderního vydrnkávání považujeme 1. poloviny 20. století v USA. V této době se na celém území USA rozvíjela folková a bluesová hudba. Průkopníky vydrnkávání se stali:

  • Mississipi John Hurt
  • Chet Atkins
  • Merle Travis
  • Mark Knopfler – dynamická hra prsty na elektrickou kytaru ve 2. polovině 20. století
  • Andrés Segovia – hra na klasickou kytaru

[Zdroj: Pixabay, Pexels]