Metronom

Pojem metronem (archaicky také taktoměr či taktometr) označuje zařízení k udávání tempa skladby. Přístroj pravidelně odklepává rytmus hudební skladby, čímž hráče navádí k udržování tempa. Jeden úder metronomu se obvykle rovná jedné čtvrťové notě.

Tempo metronomu se v notaci udává číslem zapsaným v notové osnově. Způsobů označování je několik. Historicky je známé číslo ve spojení se zkratkou M.M. (Mälzel metronom). Dnes se využívá buď číslo a zkratka BPM (beats per minute, údery za minutu), či čtvrťová nota doplněná číselným tempem.

Udané číslo označuje počet úderů metronomu za minutu. Znamená to tedy, že pokud nastavíme metronom na 60 BPM, slyšíme úder každou sekundu, při 120 BPM každých půl sekundy a tak dále.

Typy metronomů

Původní metronom byl jednoduché a základní zařízení. Od doby svého vzniku se zařízení vyprofilovalo do komplexního přístroje s dalšími nadstavbovými funkcemi. V současnosti se pod pojmem metronom rozumí i software či aplikace.

Mechanický metronom

První metronom zkonstruoval v roce 1816 vídeňský vynálezce Johann Nepomuk Mälzel na podnět Ludwiga van Beethovena. Šlo zařízení využívající jednoduchý hodinový stroj s pružinou a reverzním kyvadlem, u kterého se doba úderu nastavovala posunováním závaží na kyvadle.

První pokusy o stavbu metronomu proběhly ale ještě před rokem 1816. Velký podíl na vynálezu měl Galileo Galilei, který přiblížil princip kyvadla. Francouz Étienne Louilé přišel s tzv. chronometrem využívající kyvadlo se závažím zavěšené na 2 metry dlouhém provázku.

Kyvadlovou tyč poháněnou pružinovou tyčí představil Dietrich Nicolaus Winter ještě před Nepomukem Mälzelem. Ten od Wintera princip převzal, v některých pramenech se uvádí, že nápad dokonce ukradl. Sám si ho pak nechal patentovat a vynález je přisuzován jemu.

Mechanický metronom má podobu čtyřbokého komolého jehlanu s vizuálním ukazovatelem tempa. Díky jeho mechanismu nevyžaduje externí napájení jako baterii nebo elektrický proud.

Mezi nevýhody mechanického metronomu patří nemožnost připojení sluchátek a vzrůstající nepřesnost v důsledku opotřebení mechanického strojku. Tempo na mechanickém metronomu se nastavuje skokově po dvou nebo třech BPM.

Mechanický metronom s ukázkou nastavení tempa<br>

Elektromechanický metronom

Předělem mezi mechanickém a elektrickým metronomem je elektromechanický metronom. Ten v 50. letech 20. století zkonstruoval Američan Frederick Franz. K odměřování úderů využívá mechanický pohon s proměnlivou rychlostí v kombinaci s momentovým spínačem a vačkovým válečkem.

Princip elektromechanického metronomu je možné si prohlédnout i v obřím měřítku. 21 metrů vysoký kinetický objekt zkonstruoval Vratislav Novák a dnes se nachází v místě bývalého Stalinova pomníku v Praze, kde signalizuje plynutí času.

Elektrický metronom

Moderní způsob signalizace tempa představuje elektrický metronom. K napájení už nevyužívá kyvadlo – o vše se stará předem naprogramovaný software. Ten pohání křemenný krystal napájený baterií.

Elektrických metronomů se využívá celá řada a najdeme je v různých provedeních. Ve všech ohledech se jedná o nejpřesnější způsob signalizace tempa. Absenci vizuálního vjemu v podobě kyvadla supluje zobrazovací displej a dioda, případně pás diod.

Výhodou elektrických metronomů je plynulé nastavení tempa. To probíhá buď formou otočného kolečka, tlačítek, nebo kombinací obojího. Elektronické metronomy často doplňují další funkce jako ladička.

Hudebníci si elektrické metronomy oblíbili i z důvodu variability nastavení tempa. Díky softwaru neumožňují pouze označení doby, ale také nastavení komplexnějších temp, taktů a složitějších rytmických patternů.

Rozlišujeme tři druhy elektrických metronomů:

• Kapesní metronom – zařízení určené k referenci objektivního tempa. Využívají ho hudebníci při nácviku skladeb a cvičení. Výhodou je kompaktní velikost a nízká cena v řádu nižších stokorun. V některých případech se kombinuje s ladičkou.
• Stolní metronom – přístroj není primárně určený k přenášení a je u něj kladen důraz na sluchátkový výstup. Umožňuje nastavení meziúderů, typů taktu, zvuku kliku a dalších funkcí. Dražší metronomy mají možnost uložení temp a patternů do paměti zařízení.
• Automatický bubeník – komplexní forma určená k naprogramování celých rytmických celků a patternů. Hráči na strunné nástroje ho využívají při cvičení, kdy simuluje roli bubeníka v kapele.

Softwarový metronom

V poslední době nejrozšířenější forma metronomu je ve formě aplikace. Uživatelé mobilních zařízení s operačním systémem Android využívají například Metronom Beats, pro operační systémy iOS je tu The Metronome.

Softwarové metronomy se vyskytují individuálně i jako součást dalších programů. Díky tomu se často využívají při nahrávání ve studiích, kdy je třeba dodržení přesného tempa a zároveň kvalitního stereofonního zvukového signálu do sluchátek.

Softwarový metronom nabízí i webový prohlížeč Google. Zobrazí se po napsání klíčového slova metronom do vyhledávacího řádku. Obecnou výhodou softwarových metronomů je jejich cena – většinu aplikací muzikanti seženou zdarma

.

Metronom ve vyhledávači Google<br>

Rytmické názvosloví

K určování tempo nevyužíváme pouze metronom. V notacích hudebníkům pomáhá také rytmické názvosloví. Termíny vycházejí z italštiny a označují rozmezí temp, ve kterých se skladba pohybuje.

Mezi základní rytmické termíny řadíme:

• Largo – zeširoka – 40–60 BPM
• Adagio – klidně, volně – 60–66 BPM
• Andante – krokem – 76–108 BPM
• Moderato – mírně – 106–120 BPM
• Allegro – vesele – 120–168 BPM
• Presto – rychle – 168–208 BP

Vedle základního rytmického názvosloví známe i hudební názvosloví upravující rytmus společně s dynamikou. Tyto modifikace skladbě udávají náladu a ráz hudebního přednesu. Samotné cítění daného názvosloví záleží ve velké míře na subjektivitě hudebníka, případně instrukcích dirigenta.

• Grave – vážně, těžce – 40 BPM
• Lento – rozvláčně, zdlouha – 50 BPM
• Sostenuto – zadržovaně – 76 BPM
• Commondo – pohodlně – 80 BPM
• Maestoso – majestátně, důstojně – 84 BPM
• Animato – oživeně – 120 BPM
• Vivace – živě – 160 BPM
• Prestissimo – co nejrychleji, překotně – 208 BPM

Další modifikační rytmické názvosloví určuje plynulé změny tempa. Sem řadíme například diminuendo (zpomalovat a zároveň zeslabovat) a accelerando (znenáhla zrychlit a zesilovat). Většina z těchto modifikací jde opět ruku v ruce s dynamickými změnami a odvíjí se od instrukcí dirigenta.

[Zdroj: Pixabay, YouTube]