Basová kytara

Basa tvrdí muziku. Tímto heslem se řídí muzikanti již řadu let. Ještě před sto lety ji v kapelách tvrdil velký a neskladný kontrabas. Až americký hudebník a vynálezce přišel s moderní alternativou. Tak vznikla první baskytara, která se za svých devět dekád života příliš nezměnila.

Dnes existuje řada různých modelů a basové kytary najdeme v orchestrech, kapelách i jako sólové nástroje. Vyskytují se prakticky ve všech žánrech od alternativní world music, po tvrdý metal až po pop. Rčení, že basa tvrdí muziku, tak platí dodnes.

Basová kytara

Konstrukce basové kytary

Tělo basové kytary připomíná elektrickou kytaru. Na první pohled jsou ale zřejmé rozdíly a to především v robusnosti obou nástrojů. Krk a tělo basové kytary čelí mnohem silnějšímu tahu než elektrická kytara.

Basovou kytaru definuje mohutné tělo, delší krk a větší menzura. Vzhledem k větší tloušťce strun na baskytaru se setkáme s mnohem robustnější ladicí mechanikou a kobylkou. Ve spodní části těla se nachází elektronika s konektorem pro připojení nástrojového kabelu.

Většina basových strun využívá čtyři struny (najdeme ovšem pěti-, šesti- a vícestrunné kytary). Jejich tloušťka se měří v palcích a pohybuje se od 0,045 palce až do 0,105 palce. Na dolní i horní hranici ale najdeme výjimky.

Na krku baskytary se nachází 20 nebo 24 pražců (2 oktávy). Ty rozdělují struny po půltónech. I zde ale platí, že existují výjimky. Uvnitř je krk zpevněn masivní výztuží, která odolává tahu strun.

Ladění baskytary

Svým laděním se baskytara nijak neliší od klasické kytary. Rozdíl spočívý v počtu strun a případných frekvencích. O nejnižší najdeme na basové kytaře tyto struny:

• E
• A
• D
• G

V případě pětistrunné basové kytary se přidává hluboké H. Šestistrunné kytary jsou doplněné vysokým C, které se nachází nad strunou G. Vedle nich ale najdeme i zakázkové typy s jiným osazením.

Basová kytara je stejně jako kontrabas laděná po kvartách. Tóny jsou shodné s akustickou kytarou – pouze o oktávu níže. S laděním si poradí většina běžně dostupných chromatických ladiček. Nejpřesněji ale naladí zapojená krabičková ladička.

Tóny na basové kytaře v základním ladění

Historie basových kytar

První baskytara vznikla ve 30. letech 20. století jako reakce na potřebu posílení hlubších frekvencí v jazzových orchestrech a kapelách. Hudební tělesa do té doby využívaly výhradně kontrabasy, které s nastupující elektrifikací přestávaly stačit.

Americký hudebník a vynálezce Paul Tutmarc zhotovil první baskytaru. Pražcový nástroj určený k horizontální hře pojmenoval Model 763 Bass Fiddle a osadil ho krkem s menzurou 30 a ½ palce a jedním snímačem.

Podobně jako jiné elektrické nástroje zažily baskytary rozkvět v 50. letech 20. století. V říjnu 1951 přišel Leo Fender se svým modelem Precision Bass (P-Bass). Ten vycházel z elektrické kytary Telecaster, baskytara se ale postupem času stále více blížila modelu Stratocaster.

První Fender Precision Bass

Na konkurenci zareagovala v roce 1953 firma Gibson se svým model EB-1. Na rozdíl od pevného zvolili duté tělo s ozvučnicí. Basová kytara ve tvaru houslí byla také výrazně menší.

60. léta 20. století přála rocku a spolu s nimi se rozvíjely elektrické nástroje. Fender vyvinul model Jazz Bass se dvěma single coil snímači a vznesl doposud nezodpovězenou otázku – jazz bass nebo precision?

Následující roky přály inovacím. Dnes existuje řada výrobců a typů využívajících inovativní konstrukční techniky. Firmy experimentují s různými typy elektronik a zesilovačů. Rozrostl se také počet strun – pěti a šestistrunné baskytary nejsou ničím zvláštním.

Typy basových kytar

V historii elektrických basových kytar vzniklo několik typů nástrojů. Ty měly různě dlouhou životnost a jejich představení by vydalo na samotnou knihu. Mezi nejčastější typy basových kytar se řadí tyto:

• Elektrická basová kytara – základní řada nástroje s elektrickým osazením. Kompaktní tělo nástroje poskytuje překvapivě mohutný zvuk závislý na nastavení nástroje. V padesátých letech elektrická basová kytara definovala zvuk mnoha žánrů jako rock’n’roll, rockabilly a další. V různých osazeních se s ní setkáme prakticky ve všech hudebních žánrech.
• Akustická basová kytara – baskytara s podobným tělem jako akustické kytary využívá vlastností ozvučnice a dutého těla. Sama o sobě má mírný tlumený zvuk, který se hodí do world music a folku. Hráči osazují akustickou baskytaru kovovými strunami, což zvyšuje nároky na stavbu jejího těla. Mezi některými hudebníky vzbuzuje mnohé vášně vzniklé v důsledku rozdílných názorů na význam tohoto nástroje.
• Bezpražcová (fretless) baskytara – na rozdíl od klasické elektrické baskytary nemá tento typ nástroje na krku pražce. To zvyšuje nároky na hráčům hudební um, na druhou stranu mu to ale dává svobodu při tvorbě zvuku. Absence pražců vytváří měkký sametový tón s výraznými basy, slabým attackem a výraznými dynamickými vlastnostmi.

Jak funguje elektrická baskytara?

Stejně jako v případě elektrické kytary využívá baskytara princip elektromagnetické cívky ve snímači. Ten se skládá z cívky osazené magnety v plastovém krytu, která vytváří elektromagnetické pole.

Do tohoto pole vstupuje úderem rozkmitaná struna, která vytváří signál a malé množství elektrického proudu v cívce. Ten protéká ovladačem hlasitosti, tónovou clonou a upravený jde dál do zesilovače a reproduktoru.

Barva, hlasitost a další vlastnosti tónů lze upravovat prostřednictvím elektroniky baskytary (hlasitost, tónová clona), případně efekty, přes které signál protéká. Díky tomu hráči vytvářejí svůj jedinečný zvuk, který využívají ve svém hudebním přednesu.

Aktivní nebo pasivní elektronika?

Názory na způsob zapojení ovládacích prvků baskytary se liší hráč od hráče. Pasivní elektronika znamená zapojení přes potenciometry hlasitosti a tónové clony do výstupního jacku. Samotný signál není nijak upravený a systém baskytary nevyžaduje další napájení

Aktivní elektronika přináší do systému malý předzesilovač vložený mezi potenciometry. Ten napájí (nejčastěji) 9V baterie. Aktivní elektroniku obvykle doplňuje ekvalizér, který upravuje výstupní signál. Hráč tak ovlivní barvu zvuku v předfinální fázi. Někteří hráči označují zvuk aktivních baskytar jako modernější a průraznější.

Rozdíly mezi precision a jazz bass kytarou

Dvě legendární baskytary dodnes rozdělují hráčskou obec. Dva druhy basových kytar vyrobených ve firmě Fender patří do základního kánonu a vzbuzují vášně v muzikantských diskuzích. Ve skutečnosti si jsou bližší více, než by se podle rozjitřených emocí zdálo.

Precision Bass (P-Bass)

První sériově vyráběna baskytara Precision Bass vznikla v roce 1951. Její název (precision = přesný) jí daly pražce na hmatníku. Hráči se díky nim snadněji orientovali na hmatníku a dosahovali vyšší přesnosti při tvorbě tónu.

Od jazz bassu se precision (někdy nazývaný jako precl nebo preclík) liší stejnoměrně silným krkem a netypickými dvojitými výřezy v těle nástroje. Tím odkazuje na svůj původ – jeho konstrukce vychází z kytar Telecaster.

Rozdíl v tělech precision bass a jazz bass

Jazz Bass (J-Bass)

Typ baskytar Jazz Bass se od Precisionů liší kromě výše zmíněných aspektů v elektronice. Jazz Bass využívá dva single coil snímače se dvěma pólovými snímači na strunu, Precision bass využívá vždy pouze jeden single coil.

Někteří baskytaroví hráči jsou s jedním, nebo druhým typem kytary neodmyslitelně spojeni. Na Jazz Bass v minulosti hráli Flea (Red Hot Chili Peppers) a John Paul Johnes (Led Zeppelin). Zvuk Precision bass si zamilovali Roger Waters (Pink Floyd) a Steve Harris z Iron Maiden.

Využití basové kytary v hudbě

S basovými kytarami se setkáme prakticky ve všech žánrech. Jejich široké konstrukční možnosti zaručují velké množství nastavitelných zvuků a s tím spojených stylů hry. V hudbě zastává basová kytara rytmickou, melodickou nebo obě funkce najednou.

Využití v hudbě ovlivňuje styl hry. Někteří muzikanti ovládají basovou kytaru trsátkem, jiní prsty. Dále se využívají pokročilé techniky jako slapping, double thumb a harmonické hraní akordů. Mezi známé baskytaristy patří Cliff Burton (Metallica), Jaco Pastorius a Victor Wooten.

[Zdroj: Pinterest.com, Pixabay, Rimcustombasses.co.uk, Wikipedia]