Basová kytara si své místo ve světě hudby našla v druhé polovině 20. století, kdy ji hudebníci začali využívat jako náhradu za takzvaný kontrabas. Ve své podstatě se podobá elektrické kytaře, od které se však liší delším krkem a masivní ladící mechanikou.

Na trhu se však můžete setkat i s basovými kytarami, které se svým vzhledem podobají akustickým kytarám. Mimo jiné se mohou lišit i tím, že některé kousky nemusí disponovat pražci, což má značný vliv na výsledný zvuk nástroje.

Běžně jsou na tento typ kytar využívány čtyři struny, i když nejsou výjimkou i šesti strunné basové kytary. Struny jsou obecně laděny o oktávů níže, přičemž se můžeme setkat jak s laděním E, A, D, G, tak i H, E, A, D. Ladění vám však dokáže podstatně usnadnit chromatická ladička.

Na basové kytary je možné hrát jak trsátkem, tak i prsty, přičemž se mezi hráči uchytilo hned několik hracích technik zahrnující například slap and pop či double thumb. I když basové kytary tvoří ve většině případů základ rytmu spolu s bicími, jsou často využívány i jako sólový nástroj v různých hudebních žánrech včetně jazzu či funku.