Lub kytary

Luby na kytaře (angl. guitar sides) jsou vedle zadní a rezonanční desky jednou ze tří základních částí těla kytary. Plní konstrukční funkci, kdy spojují rezonanční a zadní desku korpusu, mimo to přispívají k pevnosti kytary a ovlivňují zvukové vlastnosti.

Kytarové luby se obvykle vyrábějí ze stejného materiálu jako zadní deska. Nejčastěji se setkáváme s těmito materiály:

• bosenský javor,
• cypřiš,
• ořech,
• horský javor,
• palisandr.

Vedle masivu se luby vyrábějí samozřejmě i z levné překližky a dalších skládaných dřev. Existují i kytarové luby vyrobené z kompozitu a materiálů na bázi plastu. Z vnitřní strany jsou luby vybaveny žebrováním, které zvyšují stabilitu kytary vůči vnějším vlivům.

Lub elektroakustické kytary doplněný preampem<br>

Velikosti lubů

Volba lubů je důležitá pro výsledný zvuk. Ten ovlivňuje nejen hustota materiálu – typ dřeva. Roli hraje výška a tloušťka této konstrukční části. Čím tenčí lub se na kytaře nachází, tím větší rezonance a více výšek. Výsledný zvuk má větší atak a podobá se flamencu.

Průměrná velikost lubů je 825 × 125 × 4 mm. Jde ale o průměrnou velikost, do které se řadí nejen drnkací strunné nástroje, ale také smyčcové nástroje jako violoncello či kontrabas. Z druhé strany průměrnou velikost lubů snižují housle.

U běžných typů kytary se setkáme s těmito velikostmi lubů:

Velikost lubu odlišuje i různé typy kytar. Například havajská kytara vyniká širšími luby, což vytváří i velmi hluboký korpus. Toho se využívá při specifické hře v sedě, kdy kytara leží na zadní desce, což jí dává specifický zvuk.

Rozdělení na vrchní a spodní luby

Lubovou část kytary tvoří dvě části – luby kytary. Ty probíhají od paty kytary až ke krku, kde jsou rozděleny. Kytaráři rozlišují luby na spodní a vrchní. Nejedná se ale o rozdělení směrem od paty ke krku, ale podle toho, kde se vůči zemi nachází luby při držení kytary během hry.

Velikost vrchních a spodních lubů je shodná a v běžné konstrukci se jedná o dva stejné kusy dřeva. Liší se ovšem jejich úprava. Spodní lub bývá vybavený konstrukčním prvkem pro uchycení pásu kytary, vrchní lub v sobě u elektroakustické kytary nese díru pro umístění preampu.

Místo spojení vrchního a spodního lubu u krku kytary<br>

Děravé luby

U některých konstrukcí kytar se setkáme s luby, které jsou vybaveny dalšími otvory. Těm se anglicky říká sound port, side port, sound reflector či personal monitor. Tyto otvory nepřímo ovlivňují zvuk, mnohem větší význam ale mají pro samotného hráče.

Důvod těchto otvorů spočívá v akustických vlastnostech. Při běžné hře vychází zvuk převážně z rezonančního otvoru. Ten směřuje od hráče a při jeho cestě do ucha interpreta dochází ke zkreslení, které způsobují akustické vlastnosti prostoru a další faktory.

Z otvorů v lubech proudí zvuk směrem k hráči a ten má tak lepší přehled nad zvukem nástroje. Toho využívají zejména klasické španělské kytary, u kterých hraje velkou roli poloha pravé ruky a místo úderu prsty vůči kobylce.

S vytvářením otvorů do lubů kytary přišli nezávisle na sobě, přesto ve stejnou dobu, tři hráči a kytaráři. Ti objevili lepší odposlechové vlastnosti na vlastních nástrojích po vytvoření otvoru do korpusu.

• Robert Ruck – klasická kytara
• John Monteleone – lubová kytara
• Grit Laskin – westernová kytara

Ze zvukového hlediska se mění Helmoltzova frekvence nástroje a do hry se dostává více basů. Nejlepší umístění otvorů do lubů se pečlivě měří, stejně jako tvar – obvykle podélně píšťalové, nebo okrouhlé otvory. Věnují se mu například Alan Carruth a Tim KcKnight.

Na děrované luby na kytaře se ovšem názory hráčů různí. Zatímco část komunity je považuje za legitimní konstrukční prvek, který lze vytvořit i dodatečně, jiní ctí původní konstrukci a jakékoliv další zásahy označují jako nepřijatelné.

[Zdroj: Jsbguitars.com, Pexels.com, Vintagemartin.com