Tónina

Tónina je skupina tónů, ze kterých je píseň postavená, plus jeden tón, ke kterému všechno tíhne. Tomu tónu se říká tónika. Když o písni řekneme, že je „v G dur", znamená to, že její domovský akord i celá hudba se točí kolem tónu G a tam se taky chce vrátit. Tónina je takové „prostředí" písně, ve kterém se odehrává.

Všechny tóny tóniny tíhnou k tónice, domovskému tónu

Nepleťte si ji se stupnicí. Stupnice je seřazená řada tónů od nejnižšího po nejvyšší (do, re, mi…). Tónina z té řady tónů vychází, ale není to seznam. Je to spíš pocit, kam píseň patří a kde končí v klidu.

Dur a moll, veselá a teskná barva

Každá tónina má náladu. Rozhoduje o ní, jestli je durová, nebo mollová.

• Dur zní jasně, vesele, otevřeně. Většina táborákových a popových písní stojí na dur.
• Moll zní temněji, teskně, zádumčivě. Hodí se na smutnější a vážnější věci.

Stejná píseň zahraná v moll místo dur dostane úplně jinou barvu, i když noty leží blízko sebe. Proto se u názvu tóniny vždycky dodává, jestli je dur, nebo moll: třeba „A dur" versus „a moll".

Jak poznat tóninu písně

Tóninu většinou prozradí dvě věci a obě se dají odečíst z akordů.

• První a poslední akord. Píseň často začíná i končí na domovském akordu. Když oba akordy v záhlaví i na konci sloky jsou G, je velká šance, že je píseň v G.
• Předznamenání. V notovém zápisu stojí hned za houslovým klíčem křížky nebo béčka. Kolik jich je a které, to jednoznačně určuje tóninu. V kytarových zpěvnících s akordy ho ale obvykle neuvidíte.

U akordů nad textem stačí selský rozum: najděte akord, na kterém píseň „dosedne do klidu". To je skoro jistě tónika.

Kytarové tóniny a posun do jiné

Kytaristé mají pár tónin, které jim sedí líp než ostatní: G, D, A, E a C dur. Jsou pohodlné, protože využívají prázdné struny a hmaty, které padnou do ruky bez velkého kroucení. Souvisí to se standardním laděním, na které jsou tyhle akordy jako šité.

Když píseň v originální tónině nesedí do hlasu, protože je moc vysoko nebo nízko, posunete ji celou do jiné tóniny. Tomu se říká transponování. Buď přepíšete akordy, nebo sáhnete po jednodušší cestě: nasadíte kapodastr, zahrajete pořád stejné pohodlné hmaty a píseň přesto zní výš.