Struna (angl. string) je drát nebo vlákno sloužící jako zdroj zvuku (příp. zvukového signálu) u strunných nástrojů. Se strunami se nesetkáme pouze u kytar. Do rodiny strunných nástrojů patří i nástroje jako piano, cimbál, harfa, lyra a další.

Druhy strun

Kytarové struny lze rozdělit podle různých kritérií. Nejčastěji se setkáme s rozdělením podle typu kytary a podle konstrukce struny. V praxi se ovšem setkáme s mnoha různými podmnožinami, které se vzájemně prolínají.

Dělení strun podle typu kytary

U strun hraje roli tah nástroje. Ten ve velké míře určuje stavba těla kytary. Basová kytara, příp. kontrabas mají mnohonásobně větší tah než menší ukulele. V takovém případě platí, že čím tah, tím větší nároky na pevnost struny.

Dělení strun podle konstrukce

Struny na kytaru se liší také konstrukcí. V současné technologické době rozlišujeme mnoho různých konstrukcí, materiálů, způsobů vinutí a pochopitelně také jejich kombinací. Podíváme-li se ale na historický vývoj, setkáme se se dvěma základními typy konstrukce.

  • Holé struny (unwound) – tenké struny bez omotávky. Na akustické kytaře se využívají pro vysoké struny s jasným tónem.
  • Vinuté struny (wound) – kolem jádra je ovinutá kovová omotávka. Využívá se pro silné struny na akustických kytarách a pro baskytary.

Materiály a jejich vliv na zvuk

Za dobu historie se struny vyráběly z různých materiálů – nejdéle ze skopových střev. Ta nakonec nahradily dostupnější a ekonomicky výhodnější materiály. Dnes se s materiály na výrobu strun experimentuje především s ohledem na zvukové vlastnosti.

  • Nylon – struny s teplým a jemným zvukem využívané na klasických kytarách z důvodu nízkého tahu.
  • Ocel – struny s dlouhou životností. Ocel dodává jasný a průrazný tón.
  • Bronz – struny s bohatým a teplým zvukem. Kvůli bronzu jsou náchylné k oxidaci.
  • Fosfor-bronz – fosfor prodlužuje životnost strun na úkor bohatosti tónu.
  • Nikl – využívají se zejména u elektrických kytar. Mají vyvážený tón.
  • Kobalt – struny se silným signálem (využívané u el. kytar a baskytar) a dynamickou odezvou.

Složení a struktura strun

Pokud rozřízneme strunu a podíváme se na její strukturu, zjistíme, že se skládá ze dvou částí:

  • Jádro
  • Potah (vinutí)

Jádro je základní vlákno struny, které je buď pevné, případně ovinuté dalším vláknem. Rozlišujeme dva druhy jádra – kulaté a šestihranné.

Nelze říct, zda existuje lepší či horší varianta. Šestihranné jádro ovšem prokazatelně vydrží déle a využívá se z technologických důvodů – do ostrých hran se lépe zakousne vinutí a struna vydrží déle. Kulaté jádro se využívá u vysokých strun bez vinutí (H a E v běžném ladění).

Rozdíl mezi kulatým a šestrihranným jádrem

Rozdíl mezi kulatým a šestrihranným jádrem

Vinutí označuje vnější část strun, která vytváří charakteristický zvukový profil. Vinuté se využívá zejména na strunách G, D, A a E a nástrojích s vysokým tahem (baskytara). Rozlišuje se několik druhů vinutí strun.

  • Kulaté vinutí – jádro struny je ovinuté drátem kruhového průřezu. Struna má velmi jasný a průrazný zvuk i v oblastech středů a basů. Do výřezů ve vinutí se ale usazuje špína a struny vyžadují pečlivější údržbu.
  • Půlkulaté vinutí – jako první s ním přišla firma d’Addario. Samotné vinutí je náročnější na technologii výroby, neboť je třeba jemné obroušení navinutého drátu. Struna má tak hladší povrch, je šetrnější k prstům a méně se na ní usazují nečistoty.
  • Ploché vinutí – namísto drátu se kolem jádra namotává leštěný pásek. Struny mají bohatý zvuk s pohodlným dohmatem. Využívá se u silných strun, a proto si je oblíbili hráči na baskytaru.

Struny pro elektrickou kytaru

Na elektrických kytarách se obvykle využívají struny s niklovým jádrem. To s menšími obměnami platí už od vzniku prvních elektrických kytar na počátku 20. století. Využití kovu mělo jasný cíl – získat dostatek signálu v kombinaci s elektromagnetickou cívkou.

Pozdější konstrukce snímačů, které využívaly feritová jádra, umožnila využití strun s ocelovým jádrem. Ty mají oproti niklu delší životnost. Ocel navíc poskytuje vyšší výstupní napětí a generuje více signálu. To ovšem za cenu ztráty měkkosti zvuku niklových strun.

Struny pro akustickou kytaru

Na akustické kytaře se setkáme s různými materiály. Na rozdíl od elektrických kytar hraje roli pouze pohodlí hráče a barva tónu.

  • Bronz 80/20 – směs 80 % bronzu a 20 % zinku patří k základním kombinacím, ze kterých se struny na akustickou kytaru vyrábějí. Struny mají jasný a čistý zvuk ve výškách i basech.
  • Fosforový bronz (phosphor bronze) – přidáním fosforu do bronzu se snižuje riziko oxidace, čímž se prodlužuje životnost strun. Snižuje se ale zvučnost strun a jasnost tónu.
  • Hedvábí a ocel (silk & steel) – speciální struktura, kdy je ocelové jádro struny omotáno hedvábím a na povrchu ovinuto postříbřeným ocelovým drátem. Struny mají menší tah, jsou měkčí a využívají se na menší kytary.

Potahované struny

Speciálním typem strun jsou potahované, se kterými přišla v roce 1997 firma Elixir. Té šlo co nejdelší prodloužení živnotnosti bez ohledu na změnu zvukových vlastností.

V Elixiru struny potáhly tenkou polymerní vrstvou, která chrání strunu proti vnějším vlivům (olej, pot, špína, zbytky kůže a další). Struny vydrží mnohonásobně déle, ztrácí ale jasnost tónu a mají kratší dozvuk.

Tloušťka strun

Klíčovým faktorem při výběru strun je jejich tloušťka (síla). Pro její měření se zavedlo označení v palcích. V někteřích případech se setkáme i s vágnějším označením „extra tenké“, „středně tenké“ a další, jedná se ale o zavádějící terminologii.

Síla strun se pohybuje od 0,0008 do 0,056 palce. Při nákupu strun se balení běžně označuje silou první struny z celé sady. Jestliže pak mluvíme o „jedenáctkách strunách“, má se na mysli sada, kdy má nejtenčí struna tloušťku 0,011 palce.

Na trhu se prodávají i hybridní sady. Ty kombinují síly strun z různých sad – obvykle jde o spodní struny z tenčí sady a vrchní struny ze silnější sady. Hráči tyto sady využívají, aby dosáhli optimální poměru mezi komfortem a zvuku.

Nejčastější tloušťky strun v sadě

Jiné označení se ovšem týká síly strun u klasických kytar. Zde se nehodnotí zvukové vlastnosti, ale odpor kladený prstům. Hráči pak spoléhají na obecnější terminologii, kterou ale v případě akustických a elektrických kytar nelze užívat.

  • Měkké struny
  • Středně tvrdé struny
  • Tvrdé struny

Nakonec ještě pár slov o vztahu vlastností strun a jejich síly. Tlustší struny déle vydrží a mají silnější zvuk. Hodí se také k častému přelaďování do alternativních ladění. U akustických kytar jsou navíc hlasitější. Tenčí struny vyhledávají začátečníci, neboť jsou měkčí a nedrásají prsty.

Barevné značení strun

Někteří výrobci označují struny barevným vinutím na konci struny nebo přímo na jejím kovovém zakončení. Nejedná se ovšem o zavedený úzus. Každý výrobce využívají svoje vlastní značení, které slouží ke snadnější identifikaci struny v balení.

Struny na akustickou a elektrickou kytaru se obvykle nebalí zvlášť, ale koupíme je navinuté v jednom balení. Díky barevnému označení pak nemusí dlouho spekulovat nad tloušťkou struny. Legendu k rozklíčování barevného značení najdeme na balení strun.

Barevné značení strun D'Addario EJ 16

Historie kytarových strun

První struny na kytaru vznikly společně s prvními strunnými nástroji. Vyráběly se ze zvířecích střev – nejčastěji skopových. Stejná metoda se využívala od prvopočátku až do 20. století, kdy se zvířecí střeva stala nedostupná.

Výroba strun ve 20. století navázala na 200 let staré zkušenosti. Už v 18. století totiž někteří výrobci strunných nástrojů experimentovali s kombinovanými strunami, kdy tlustší struny omotávali hedvábím nebo jiným vláknem. Tenké struny zůstávaly ale v podobě vyčiněných skopových střev.

Ve 20. století zareagovali firma DuPont a kytarista Andrés Segovio na nedostatek strun na trhu a pro výrobu strun začala využívat nylon. Nylonové struny se využívaly zejména ke hře na klasickou kytaru. Ostatně akustické a elektrické kytary byly zatím v plenkách.

Na nylonové struny navázaly kovové struny vyráběné jako reakce na zvýšení hlasitosti a vytvoření elektromagnetického signálu. Dnes se pro výrobu strun využívají moderní kovové slitiny, nylon a další syntetické materiály. Nejčastěji se setkáme s nylonovými a kovovými strunami.

Využívají se stále původní struny ze střev? Pro svoje vlastnosti jsou velmi ceněné dodnes. Navlékají se ale téměř výhradně na mistrovské nástroje a to především z důvodu ceny. Kromě toho mají oproti moderním strunám velmi špatnou stabilitu ladění.

[Zdroj: Nanastroj.cz, Kytara.net, Pixabay.com]