Hmatník je dřevěná deska nalepená na přední straně krku kytary, do které jsou zasazené pražce. Levá ruka na něm mačká struny a zkracuje znějící délku struny, takže vznikají jednotlivé tóny. Bez hmatníku byste na kytaře zahráli jen prázdné struny.
Pražcové značky na hmatníku pomáhají v orientaci
Z čeho se hmatník vyrábí
Hmatník se lepí na krk z tvrdého dřeva, které snese tisíce dotyků strun, aniž by se prodřelo. Nejčastěji se používají tři materiály:
- Palisandr: teplý omak, tmavá barva, nejrozšířenější u akustik. Potřebuje občas naolejovat.
- Eben: nejtvrdší a nejhladší, černý, používá se na dražších nástrojích.
- Javor: světlý, tvrdý, často lakovaný; typický spíš pro elektrické kytary.
Materiál hmatníku ovlivňuje hlavně omak a životnost. Na zvuk akustické kytary má vliv menší než dřevo těla.
Zakřivení a šířka
Hmatník není dokonale plochý, bývá mírně příčně zaoblený. Zaoblení se říká rádius. Plošší rádius se hodí pro tažení strun a sólovou hru, zaoblený zase pro pohodlné mačkání akordů.
Roli hraje i šířka u nultého pražce. Klasické kytary s nylonovými strunami mají hmatník širší, aby měly prsty u brnkání místo. Westernové a elektrické kytary mívají hmatník užší, což sedne menším rukám a hře s trsátkem.
Pražcové značky
Do hmatníku bývají zasazené malé tečky nebo ozdoby (inlaye), obvykle na 3., 5., 7., 9. a 12. pražci. Na dvanáctém pražci jsou často tečky dvě: značí oktávu, tedy přesnou polovinu struny. Slouží jen k orientaci, abyste se na krku rychle našli. Na zvuk nemají vliv.
Údržba
Lakovaný javorový hmatník stačí otřít hadříkem. Palisandr a eben se naopak nelakují a čas od času uschnou. Když měníte struny, je dobré je otřít a párkrát do roka potřít kapkou speciálního oleje na hmatníky. Vrátí to dřevu omak a zabrání praskání.
