Dynamika je v hudbě nesmírně důležitá. Jde o hlasitost daného přednesu, střídání různé síly v díle. Tóny, akordy totiž nemusíme hrát vždy stejně. Ba naopak je žádoucí, abychom některé hráli potichu, zatímco jiné velmi nahlas. V notovém zápise se dynamika vyznačuje dynamickými značkami.
Základní dynamická znaménka
Mezi základní dynamická znaménka patří například p (piano) nebo f (forte), je jich samozřejmě mnohem více. Piano znamená slabě, potichu, zatímco forte silně, nahlas. Tyto značky se většinou píší nad notovou osnovou u první noty, mohou být ale i pod ní.

V hudbě se může hlasitost měnit i postupně. Pro tento účel existují speciální symboly a výrazy. Například crescendo (zesilování) nebo decrescendo (zeslabování).
Dynamika ovšem neznamená pouze hlasitost přednesu ale také styl a podání daného díla. Setkáme se tak s pojmy jako calmando (uklidněně), agitato (bouřlivě), marcato (důrazně) nebo expressivo (výrazně). Výrazů, které upravují dynamické odstíny je opravdu velké množství. Většina z nich je vypsána v hudebním slovníku, ale často se také stává to, že autoři je nahrazují výrazy z angličtiny nebo své mateřštiny. Dynamika je nedílnou součástí hudby.