Dynamika

Jako dynamika v hudbě se označuje rozlišování jednotlivých tónů, taktů či delších hudebních celků z hlediska hlasitosti a způsobu přednesu hry. Dynamiku zapisujeme pomocí takzvaných dynamických znamének (značek), která se nacházejí pod počáteční notou.

Dynamické značky určují průběh skladby. Hráč pomocí nich pozná, kdy má ubrat na hlasitosti, případně zesílit. Vedle základních dynamických značek rozlišujeme i rozšiřující znaménka, která se více podílejí na náladě hudebního díla.

Kombinací dynamických značek a znamének je celá řada. Kromě standardního úzu někteří skladatelé využívají i vlastní popisky a připomínky, kterými vyjadřují hudební myšlenky. Dynamika tak zastává nejen hlasitost, ale společně s rytmem patří k prvkům, které dávají hudbě emoci.

Základní dynamická znaménka

Dynamická znaménka patří k jedněm z nejdůležitějších znalostí hudebníků. Hráči na kytaru a další hudební nástroje díky nim poznají způsob hry vhodný pro přehrání daného partu. Rozlišujeme tato základní dynamická znaménka.

• Piano pianissimo – ppp – co nejslaběji (sotva slyšitelně)
• Pianissimo – pp – velmi slabě
• Piano – p – slabě
• Mezzopiano – mp – středně slabě
• Mezzoforte – mf – středně silně
• Forte – f – silně
• Fortissimo – ff – velmi silně
• Forte fortissimo – fff – co nejsilněji (mohutně)

Mezi dynamická znaménka patří také taktová čára. Ta v rámci západního pojetí hudby odděluje nejen rytmické celky. Udává také rytmus na první dobu, respektive na notu, která se objeví za taktovou čarou.

Zápis a překlad některých dynamických značek<br>

Základní dynamiku skladatelé občas obohacují o doplňkové značky. Variant je celá řada a většina z nich vychází z italského hudebního názvosloví. Jako příklady doplňkových značek lze uvést následující.

• Piú – více (například při dvou unisono partech pro různé nástroje)
• Molto – velmi
• Sempre forte – hrát stále silně
• Con tutta la forza – se vší silou
• Subito – ihned, náhle

Dynamiku určují i akcenty. Tyto značky udávají důraz, respektive přízvuk na konkrétní notu. Označují tak určitý tón uvnitř taktu, který hudebníci zvýrazňují – obvykle formou silnější, případně intenzivnější hry.

Akcentů rozlišujeme dva druhy. První z nich je klasický akcent s důrazem na notu, nad kterou se značka nachází. Druhý nazýváme marcato. Jedná se o výraznější důraz na notu často využívaný u bicích nástrojů.

Značky základního akcentu nad šestnáctinovými notami<br>

Akcentová dynamická znaménka

Akcenty určují náhlý přízvuk a důraz na konkrétní dobu. Jak ale umělec pozná, jak hlasitě akcent hrát a na jakou hladinu sestoupit? K tomu slouží akcentová dynamická znaménka, která doprovázejí akcentové značky.

• Fortepiano – fp – akcentovanou notu hrajeme forte, následně přecházíme do piana
• Sforzando – sfz – užij síly, důrazně – náhlý „výkřik a důraz“ s cílem překvapit posluchače
• Rinforzanto – rfz – důrazně, zesíleně – s narůstajícím důrazem a širokým zdůrazňováním

Postupná změna dynamiky

Změna dynamiky se v hudebních dílech odehrává buď náhle v rámci taktů, případně pozvolna a postupně. K tomu slouží další dynamické značky a to crescendo a decrescendo. Ty se do not zapisují formou otevírající se, či zavírající se hranaté závorky.

Dynamická znaménka pro crescendo a decrescendo může doplňovat další názvosloví. Typická je kombinace dynamiky, kdy je na počátku zesílení určena hlasitost, ta se stupňuje do určené maximální hladiny a následně klesá na skladatelem určenou míru.

Kromě základních dynamických znamének známe i modifikace zesilování a zeslabování. Jedná se například o poco a poco crescendo, která znamená pomalé postupné zesilování. Stejně jako u základních dynamických znamének, i zde vycházíme z italského názvosloví.

Ukázka zápisu zesilování a zeslabování skladby<br>

Dynamika ovlivňující tempo

Hlasitost, respektive dynamika, jde ruku v ruce s tempem skladby. Jak uvádíme na počátku textu, společně vytvářejí náladu hudebního díla. Při tiché hře umělci podvědomě zpomalují a naopak při bouřlivém konci mají tendenci zrychlovat.

Toho si všímá dynamika ovlivňující tempo skladby. Jedná se o značky a signály hráčům, které mění dynamiku a tempo zároveň. Míru této změny určuje zkušenost hráče, případně pokyny dirigenta.

• Estinto – zhasínavě
• Smorzando, morendo – zmíravě
• Perdendosi – vytratit do ztracena
• Calando – s ubývající silou

Přirozená dynamika

Vedle dynamiky určené, tedy zapsané do notové osnovy, rozlišují muzikanti přirozenou dynamiku vyplývající z hudební zvyklosti. Patří sem například přízvuk na první dobu zakořeněný v evropské, respektive české, hudební kultuře.

Přirozená dynamika vyžaduje nejen pochopení skladby, ale také celkové hudební nadání. Umělec ve sloce přirozeně hraje slaběji, zatímco v refrénu zesiluje, čímž zvýrazní hlavní hudební motiv skladby.

Přirozené dynamické cítění uplatníme při sólové i kolektivní hře. V rámci vícečlenného souboru ji pozorujeme například při utlumení nesólových nástrojů, které nechají vyniknout právě hrajícího sólistu.

Rozmanitost dynamických značek

V textu uvádíme některé příklady dynamických znamének. Podotýkáme ovšem, že se jedná pouze o zlomek a drobný výčet hudebního názvosloví. Fantazii se v tomto případě meze nekladou a kombinace dynamických znamének je zcela v roli skladatele.

Velkou roli při výkladu dynamiky v hudbě má také povaha hráče. Ačkoliv existuje jistý úzus, ve kterém se při dynamickém hraní pohybujeme, zatímco jeden umělec považuje danou dynamiku za forte, jiný ji má zařazenou v ranku forte fortissimo.

[Zdroj: Wikipedia, YouTube, Pixabay]