Španělská kytara

Španělská (někdy také klasická, z angl. glassical guitar, lidově španěla) kytara označuje strunné drnkací nástroje využívané ke klasické kytarové hře. Na rozdíl od akustické kytary se liší využitím nylonových strun, hrou prsty a rozdíly v konstrukci klasické kytary.

Nástroj má v základním rozložení stejné ladění jako jiné kytary – E-A-D-G-H-e. Hraje se na něj buď v sedě, případně se využívá popruh držící kolem krku kytary a ramene. Na kytaře běžně nenajdeme elektrické ozvučení a zvuk nástroje zesiluje pouze rezonanční otvor.

Španělská (klasická) kytara<br>

Stavba kytary

Neznalý laik španělskou kytaru od akustické na první pohled nerozliší. Po bližším ohledání ale nacházíme rozdíly, které způsobují jak zvukové, tak hráčské odlišnosti

Prvním technologickým rozdílem jsou nylonové struny. Ty se ke španělské kytaře hodí více a to zejména z důvodu jejich tvrdosti – hráči je při komplikovaných polohách levé ruky zmáčnou snadněji. Nylonové struny méně táhnou a nezpůsobují poškození nástroje. Na některých nástrojích se na nižších strunách (E-A-d) nachází tenká měděná vrstva.

Španělská kytara s nylonovými strunami<br>

Dalším rozdílem v konstrukci španělské a akustické kytary je šířka a délka hmatníku. Španělské kytary mají širší a plochý hmatník. Nad tělem kytary (před patou krku) se nachází pouze 12 pražců. Poslední devatenáctý pražec v sobě mívá výkroj a 3. a 4. strunu nelze v této poloze rozeznít.

Klasické kytary využívají hudební školy jako vstup do světa hry na kytaru. Proto u nich objevíme i rozdíly ve velikostech podle věku a výšky hráče. Španělské kytary se rozdělují na pět typů podle velikosti a vyrábějí se i v levorukých variantách.

• ¼ – čtvrtková kytara – výška hráče 100 až 115 cm, věk do 6 let

• ½ – poloviční kytara – výška hráče 115 až 135 cm, věk 6 až 8 let

• ¾ – tříčtvrtinová kytara – výška hráče 135 až 150 cm, věk 8 až 11 let

• ⅞ – sedmiosminová kytara – výška hráče 150 až 160 cm, věk 11 až 13 let

• 4/4 – čtyřčtvrtinová (celá) kytara – výška hráče nad 160 cm, věk nad 13 let

Tělo a korpus kytary

Samotné složení stavby těla kytary se nijak neliší od akustických kytar. Větší rozdíly nalezneme v použitých materiálech.

• Vrstvený (překližkový) korpus – objevuje se převážně na levnějších španělských kytarách pro začátečníky, které vyžadují minimální údržbu s ohledem na vlhkost prostředí. Využívají se na cestování, případně i jako levný nástroj k ohni (kde ho ale převážně nahradila akustická kytara).
• Polomasivní korpus – něktěří hráči jej označují jako zlatou střední cestu. Boky a zadní deska jsou vyrobeny z vrstveného materiálu, přední deska z masivu. Disponují bohatším a plným zvukem. Vyžadují kontrolu vlhkosti prostředí, aby nedocházelo k vlhnutí částí kytary vyrobených z masivu.
• Celomasivní korpus – všechny rezonanční části kytary (přední a zadní desky, luby) jsou vyrobené z kvalitních masivních materiálů. Jedná se o profesionální nástroje na nejvyšší možné úrovni. Jsou náchylné jak na vlhnutí, tak vysychání kytary.

Hra na španělskou kytaru

Jakkoliv se konstrukcí blíží španělská (klasická) kytara nástrojům typu dreadnought, konstrukční odlišnosti způsobily i jiný styl hry.

Pravá ruka hraje na kytaru v zadní části rezonančního otvoru blíže ke kobylce. Jejím posunem směrem k hmatníku hráč ovšem dosáhne zvukové variability, což platí také o pozicích prstů levé ruky k pražcům. Klasická kytara má tak široké zvukové využití.

Hráči na klasickou kytaru při přednesu obvykle sedí. Levou nohu (u pravorukých kytar) si podpírají podnožkou, čímž dosahují lepšího úchopu oproti akustickým kytarám. Jestliže hráč nevyužívá opěrku, na kytaře můžeme najít drobné vzpěry zapřené o stehnou pomocí přísavek na těle kytary.

Na klasickou kytaru se hraje pouze prsty. Nástroj se nevyužívá k akordické hře. Pokud ano, tak je to téměř výlučně v žánru flamenco, kdy se využívá speciální prstové techniky pravé ruky. Hra prsty dává kytaře navíc jemnější a teplejší zvuk.

Pro hru na španělskou kytaru je klíčová technika pravé ruky. Během drnkání prsty se využívají různé patterny podle toho, jakého efektu (arpeggio, tremolo, stupnicové postupy) se hráč snaží dosáhnout. Tyto vzorce si hráči vytvářejí sami, případně využívají postupy kytarových mistrů.

Způsoby hry na španělskou kytaru

Při hře na španělskou kytaru se využívají všechny prsty pravé ruky. Palcem se hraje na basové struny směrem dolů (downstroke), ostatní prsty pravé ruky hrají směrem nahoru (upstroke). Malíček se vzhledem k jeho krátké délce dlouho využíval pouze jako opora prsteníčku.

Specifický způsob hry na španělskou kytaru představuje hudební styl flamenco. Na rozdíl od klasické hry se hraje i akordicky a využívá se technika nazvaná rasqueado, která se podobá strummingu. Při hře flamenca se na struny udeří jak vnitřní stranou prstu, tak nehty (technika dedillo).

Notace

Vzhledem ke způsobu hry, který dává důraz na hru prstů pravé ruky, dochází zejména v tabulaturách k rozlišování konkrétních prstů. Jejich správným řazením se vytvářejí vzorce a postupy, které mají i specifické zvukové vlastnosti.

Názvosloví hry prstů pravé ruky vychází ze španělského označení prstů:

• p – palec – pulgar
• i – ukazováček – índice
• m – prostředníček – mayor
• a – prsteníček – anular
• c – malíček – meñique

Některé tabulatury označují i prsty levé ruky na konkrétních pražcích. Stejně jako v jiných tabulaturních zápisech jsou tyto značky umístěné pod nebo nad značkami pro konkrétní tóny. Prsty levé ruky mají střízlivější označení arabskými číslicemi.

• 1 – ukazováček
• 2 – prostředníček
• 3 – prsteníček
• 4 – malíček

V některých případech dochází i ke značení polohy levé ruky na hmatníku. To se dnes využívá velmi sporadicky, neboť poloha obvykle vychází z prstů levé ruky. Pokud je ale zaznamenaná, je to formou římských číslic od I. do XIX.

Klasická kytara<br>

Historie

Za předchůdce španělské kytary se považuje barokní kytara. Ta nevyužívala šest sborů strun, ale pět nebo méně. Až přidáním šestého sboru po vzoru violy de mano a španělské vihuely došlo ke vzniku španělské kytary.

První šestisborovou kytaru zmínil Andrés de Soto ve své příručce z roku 1764. Sbory strun se postupně měnily na jednotlivé struny, čímž došlo ke změnám kytary a jejímu přiblížení dnešním moderním nástrojům.

Předchůdce španělské kytary – barokní kytara<br>

Španělské kytary mají dodnes velkou hráčskou základnu právě v zemi, která jim dala název. Z Pyrenejského ostrova pocházejí slovutné kytarářské rody, které si předávají znalosti ohledně konstrukce a výroby klasických kytar z generace na generaci.

Konstrukce dnešních kytar představil kytarář Antonio de Torres Jurado v 19. století. V České republice, respektive Československu, se výrobě španělských kytar věnovala firma Strunal z Lubů, později známá jako Cremona Luby.

[Zdroj: Pixabay, Wikipedia]