Flažolet

Technika hry flažolet (z it. flagioletto – lehký dotyk struny, angl. harmonics) je způsob hry na strunné nástroje. Využívá se při ní rozechvívání struny oběma směry a tvorby alikvótních tónů. Flažolety zvyšují přirozenou barevnost zvuku a rozšiřují rejstřík barevnosti zvuků nástroje.

Název flažolet je odvozený od stejnojmenného hudebního nástroje. Malá flétna z rodiny zobcových vynikala svým vysokým tónem. Dnes se jedná o téměř zapomenutý nástroj, který nahradila irská flétna.

Držení struny při hře flažoletu<br>

Co je to flažolet?

Pokročilá hráčská technika spočívá v rozechvívání struny oběma směry. Zatímco při běžné hře dochází pouze ke kmitání směrem ke kobylce, kdy zmáčknutí prstu vytvoří pevný uzel, při flažoletu struna vibruje od vytvořeného uzlu oběma směry.

Kytarovou strunu hráč nemačká jako při běžném hraní, ale jen se jí lehce dotkne. Tím dojde k vibrování oběma směry k nultému pražci i kobylce. Struna se letmým dotykem rozdělí na díly v jistém poměru, který určuje flažoletový tón.

Poměry zkracování strun a frekvence flažoletových tónů<br>

Jak zahrát flažolet?

Při hře flažoletů záleží na preciznosti a jejich ovládnutí vyžaduje trénink a pravidelné cvičení. Doporučuje se hra pravou rukou blíže ke kobylce, při níž flažolet vyzní zřetelněji. Největší práci ale odvádí levá ruka.

Na rozdíl od klasické hry se prsty levé ruky nacházejí nikoliv nad prázdným polem, ale nad kovovým pražcem. Prst levé ruky se lehce dotýká struny nad příslušným pražcem a po drnknutí pravou strunou se ruka okamžitě zvedá.

Pro úplné ovládnutí flažoletů se doporučuje cvičení hry všemi prsty levé ruky. Populární jsou také baré flažolety, kdy jeden prst levé ruky (obvykle ukazováček) tlumí více strun zároveň. Pokročilejší umělé flažolety zahrnují i držení flažoletu pravou rukou.

Typy flažoletů

Flažolety zahrajeme na téměř jakýkoliv strunný nástroj s hmatníkem – potřebné nejsou ani pražce, byť je hra s nimi snazší. Nejčastěji se s nimi setkáme při hře na kytaru, kdy vyzní na akustické, elektrické i basové kytaře. Rozlišujeme několik typů podle způsobu hry.

Přirozený flažolet

Hráč brnkne na některou z prázdných strun a jemně přiloží prst nad příslušný pražec. Při hře přirozených flažoletů nejlépe zazní tóny nad pátým, sedmým a dvanáctým pražcem. Výsledný tón se odvíjí od poměru přerušení struny.

• 12. pražec – struna rozdělená na poloviny – tón o oktávu vyšší (A1 → A2)
• 7. pražec – struna rozdělená na třetiny – kvinta nad základním tónem (A1 → E2)
• 5. pražec – struna rozdělená na čtvrtiny – tón o dvě oktávy vyšší (A1 → A3)

Přirozené (a nejen ty) flažolety lze vyjádřit i frekvenční změnou. Základním tón A1 (druhá struna) má frekvenci 110 Hz. Pokud ji přerušíme na polovinu, získáme frekvenci 220 Hz – tón o oktávu vyšší. Na sedmém pražci je frekvence tónu 330 Hz, na pátém pak 440 Hz (komorní A).

Klasické umělé flažolety

Tento typ flažoletů hráči využívají při hře nad pražci, nad kterými by přirozené flažolety tolik nevynikly – tedy kdekoliv jinde než na pátém, sedmém a dvanáctém pražci. Způsob hry ovšem vyžaduje více tréninku.

Levou rukou hráč udělá základní tón, čímž vytvoří pomyslný nultý pražec. Flažolet následně hra o dvanáct pražců dál (jedna oktáva), kdy se jedním prstem pravé ruky lehce dotkne struny a druhým prstem drnkne. Takto lze postupovat prakticky na celém hmatníku.

Nepravé umělé flažolety

Nepravé flažolety jsou typické pro hru na elektrickou kytaru. Vytvářejí se jinak než přirozené a umělé flažolety – využívají technologické vlastnosti elektrické kytary. Při podržení tónu prstem levé ruky hráč brnkne o pravou strunu a zároveň ji utlumí. Nepravé flažolety lépe znějí na kytarách se snímači typu humbucker.

Přiklepnutý a vytažený flažolet

Přirozené flažolety lze kombinovat i s dalšími herními technikami. Vytažený flažolet se kombinuje s technikou hammer on – hráč přiklepne bříškem pravé ruky tón o oktávu výše, než který ve flažoletu právě zní.

Podobně funguje i flažolet kombinovaný s vytahováním (bendingem). Zde je třeba si uvědomit, že rozdíl oktávy musí tvořit vytažený tón, nikoliv tón před vytažením. Oba způsoby představují variace na nepravý flažolet a vyžadují hráčskou zručnost.

Hra přirozeného flažoletu<br>

Notový zápis flažoletů

S flažolety se potkáme prakticky ve všech žánrech. To s sebou nese i nutnost specifického zápisu jak do notace, tak do tabulatur. V notové osnově flažolet odlišíme tím, že klasitou kulatou hlavičku noty nahradí kosočtverec – ten někdy signalizuje i délku znělosti flažoletu.

Tabulatury poskytují možností více. Nejčastěji se setkáme se symbolem kolečka nad notou u přirozených flažoletů a kosočtverce u umělých flažoletů. Flažolety pak doplňují i další zkratky, obvykle harm. (harmonics), případně pak i dynamické a rytmické názvosloví.

Ukázka notového zápisu flažoletů<br>

Ladění pomocí flažoletů

Flažolety hráči nejen při hře na nástroj, ale také při ladění kytary. Ladění pomocí flažoletů není závislé na nastavení kytary (výška dohmatu a kvalita pražců), stáří strun a dalších parametrech. Lze využít také v případě absence ladičky.

Využívá se přitom frekvenčních vlastností zmiňovaných výše. Flažolet nad 5. pražcem nižší struny by měl znít stejně jako flažolet nad 7. pražcem vyšší struny. Tento systém platí na všech strunách kromě dvojice G a H (ta tvoří kvartu, nikoliv kvintu).

[Zdroj: Wikipedia, Muzikus, Acousticguitar.com]