Nylonové struny se využívají ke hře na klasickou a španělskou kytaru. Jedná se o speciální typ strun s nižším tahem – kovové struny by při navinutí na klasickou kytaru deformovaly její tělo.
Kromě nižšího tahu se nylonové struny od kovových liší také svojí tvrdostí. Hra na nylonové struny je pohodlnější, a proto se využívají při hře prsty (fingerstyle) v klasické hře a flamencu. S nylonovými strunami se setkáme i na ukulele.

Materiál a konstrukce
Nylonové struny se dělí na dva typy, které se odlišují konstrukcí:
- Diskantové (diskant) struny – tři vysoké struny (E, H, G), které se vyrábějí z extrudovaných nylonových válců a strukturu netvoří další přidané materiály. Řadí se sem jak čiré, tak černé nylonové struny. Někdy se setkáme i s titaniovými nylonovými diskanty.
- Basové (basy) struny – tři nízké struny (D, A, E) vyráběné z nylonového jádra potaženého několika kovovými vlákny v závislosti na tloušťce struny a požadovaném tahu. Konstrukce jádra ovlivňuje pružnost a odezvu strun.

Tvrdost strun
Oproti klasickým kovovým strunám jsou ty z nylonu měkčí a pružnější. Opět se ale setkáme s různými typizacemi. V kontextu tvrdosti se u nylonových strun mluví o napětí.
- Nízké napětí (low tension) – struny jsou měkké na dotek a umožňují snadné provádění technik jako vibrato a bending. Méně namáhají krk a zbytek těla kytary. Mají jemný, kulatý, ale nepříliš výrazný tón.
- Střední napětí (normal tension) – nejčastějí tvrdost (či lépe řečeno tuhost) nylonových strun. Na kytaru působí tahem přibližně 37 kg. Jde o využívaný kompromis mezi herním výrazem a komfortem.
- Vysoké napětí (hard tension) – tuhé struny, které při hře kladou citelný odpor. Mají jasný a hlasitý tón. Hra na ně je ale náročnější a také více namáhají nástroj.
- Velmi vysoké napětí (extra hard tension) – nepříliš poddajné nylonové struny, které jsou prakticky nevyužitelné u nástrojů s jemnou konstrukcí. Vynikají velmi dlouhým sustainem (dozvukem).

Údržba a životnost
Nylonové struny trpí hlavně na znečištění. Jejich životnost snižuje pot, mastnosta, prach a další nečistoty. Klíčová je proto jejich pravidelná údržba. Při čištění ale nevyužívejte přípravky k čištění kovových strun. Bohatě postačí čistý a suchý hadr.
Klíčovou vlastností nylonu je snadné pohlcování vlhkosti. To se podepisuje i na vlastnostech natažených strun. Kytaru s nylonovými strunami proto neponechávejte ve vlhkém (nebo naopak velmi suchém) prostředí.
Jak poznat opotřebované nylonové struny? Podobně jako ty kovové. Nejprve dochází ke ztrátě jasnosti zvuku. Na opotřebovaných nylonových strunách se velmi rychle projeví i změna stavu a struny zežloutnou. Dochází také k problém s laděním.

Historie nylonových strun
Nylonové struny vznikly jako reakce na nedostatek střevových strun ve 30. letech 20. století. V tu dobu již laboratoř DuPont experimentovala s nylonem, který si jako nový materiál vyhlédl Albert Augustine, který nylonové struny uvedl na trh. Firma, která nese jméno jejího zakladatele, mimochodem funguje dodnes a je považována za velkého propagátora hry na klasickou kytaru.
Augustinovi s konstrukcí strun pomáhal kytarista Andrés Segovio. Společně pak v roce 1944 představily nylonové struny poprvé na podiu, kdy na ně odehrála koncert brazilská zpěvačka a kytaristka Olga Coelho.
Sami tvůrci si ale uvědomovali limity nylonových strun, a proto pracovali na jejich zlepšování. Situaci nepřidala ani skepse dodavatele – Augustin musel firmě DuPont zaručit, že struny skutečně uvede na trh a nedojde k dehonestaci jejich klíčového produktu.
Postupem času došlo ke zdokonalení nylonových strun až do dnešní podoby. Struny v důsledku změny stylu hry a konstrukce kytary nahradily kovové. V žánrech jako flamenco si ale nylonové struny zachovaly oblibu dodnes.
Jak vyměnit nylonové struny
Nylonové struny se navazují přímo na kobylku a na rozdíl od kovových nemají kovové zarážky. Jejich zamčení a utažení je tak třeba u kobylky i na kytarové mechanice.
- Nejprve začněte s navázáním kytary na kobylku.
- Na konci struny udělejte malý uzlík (tzv. suk).
- Strunu protáhněte skrz díru v kobylce a ponechte si 5–7 cm za kobylkou.
- Vezměte kratší část struny a protáhněte ji spodem kolem její delší části.
- Vzniklý spoj oviňte dvakrát vrchem a vzniklý uzel přesuňte za hranu kobylky.
- Díky ovinutí před i za kobylkou vznikne dvojitý uzel a struna se uzamkne.
Takový postup lze využít pouze u diskantových strun. Basové struny využívají jiný postup, který poskytuje lepší zabezpečení proti rozladění.
- Nedělejte suk, ale ponechte si 5–7 cm struny za kobylkou.
- Kratší konec oviňte opět pod delším.
- Stejný konec ale znovu proviňte pod vzniklým okem za kobylkou.
- Vznikne tím hranka, která po utažení zamkne strunu ve správné poloze.
Natažení nylonové struny do mechaniky probíhá obdobným způsobem jako u kovových strun. Nylonové struny mají na svém konci zdrsnění, které se protáhne mechanikou. Pod protažením se podvleče zbytek struny, čímž se struna uzamkne a může se dotáhnout.
Nylonové struny vynikají svojí pružností. Jejich usazení proto trvá déle než u klasických strun. Není nic zvláštního, kdy dojde k povolení napětí i po 48 hodinách. Proces usazení urychlíte hrou na nástroj nebo jemným vytažením strun.
[Zdroj: Pixabay.com]