Tělo kytary je základní část strunného nástroje, který ovlivňuje její zvukové i estetické vlastnosti. Vyrábí se z různých (nejčastěji dřevěnných) materiálů. Samotný design se liší podle typu kytary i preferencí výrobce.

Základní funkce těla kytary je zesílení zvuku produkovaného kytarou. To platí převážně u akustických a klasických kytar. U elektrických kytar tělo kytary se v těle kytary nachází elektronika, která vytváří, zesiluje a modifikuje elektromagnetický signál mezi snímačem a ocelovou strunou.

Spolu s krkem a hlavou se jedná o jednu ze tří částí kytary. Tělo kytary se skládá z několika dalších částí:

Tělo se významným způsobem podílí na zvuku kytary. Ten nejvíce ovlivňuje použité dřevo a tvar těla. Samotné tělo kytary se pak z důvodu různých komponentů skládá z různých dřev. Luby a zadní deska přitom bývají ze stejného dřevo a strukturou se liší od přední desky.

Gibson SG<br>

Gibson SG<br>

Rozdíly mezi těly kytar

Tělo kytary představuje nejvýraznější estetický prvek. Na první pohled podle něj rozlišíme typ kytary a zda se jedná o akustickou, klasickou, elektrickou či elektroakustickou kytaru. Největší rozdíl mezi elektrickou a akustickou kytarou přitom spočívá v tom, že tělo akustické kytary je duté a vyrobené ze tří částí (přední deska, zadní deska, luby), zatímco tělo elektrické kytary je plné.

Těla elektrických kytar

Elektrické kytary se podle typů těl rozdělují na čtyři typy:

  • masivní (plná) těla,
  • polomasivní těla,
  • dutá těla,
  • odchylky od výše uvedených (například kytary s komorovým tělem).

Elektrické kytary s plným tělem jsou nejčastějším typem. Tělo se skládá z jednoho či více plných dřev bez otvorů. Kvůli plným tělům mají velmi tichý zvuk. Jeho barvu určují až snímače a elektronika. Díky vysoké hustotě dřeva jsou dobře odolné proti zpětné vazbě.

Duté elektrické kytary vycházejí z akustického tvaru a historicky se řadí mezi první elektrické kytary. Díky dutému tělu znějí, i když nejsou zapojené do elektroniky. Produkují zakulacené a teplé tóny uplatnitelné v bluesu a jazzu. Za signifikantní model lze považovat Gibson ES-150 a ES-170.

Gibson ES-150<br>

Gibson ES-150<br>

Poloduté elektrické kytary kombinují obojí ze dvou světů. Mají dobré akustické vlastnosti, zároveň ale omezují zpětnou vazbu. Tu ale při vysokém zkreslení stále produkují. Díky různému osazení snímačů jsou typické širokou škálou barev zvuků. Stavba těla je stejná jako u dutých s rozdílem, že celým tělem probíhá vyztužený masivní střed, ve kterém jsou umístěné snímače.

Stratocaster, Telecaster, Les Paul

Vedle tří různě stavených typů kytar rozlišujeme signifikantní těla elektrických kytar.

  • Fender Telecaster – historicky první elektrická kytara s plným tělem se soustředí více na zvuk a potlačení zpětné vazby než na estetiku duté kytary. Telecastery jsou typické masivní tělem a šroubovaným krkem se vzpěrnou tyčí. Tvarem připomíná akustickou kytaru, na rozdíl od ní má ale u krku výřez navíc. Je typický jasným a citlivým zvukem vhodným pro jazz a blues.
  • Gibson Les Paul – když Fender přišel s Telecasterem, logicky na něj zareagoval konkureční Gibson svým modelem Les Paul. Vznikl v roce 1952 a firma ho pojmenovala podle známého kytaristy. Při návrhu těla kytary se kladl důraz na snadné dosažení vysokých strun. Kytara si i přes počáteční prodejní problémy vydobyla svoji slávu díky dlouhému sustainu a typickému zvuku dvou humbeckerových snímačů.
  • Fender Stratocaster – dnes pravděpodobně nejběžnější tvar elektrické kytary vznikl v roce 1954. Pro jeho tělo je typický dvojitý výřez na obou stranách krku. Díky tomu jsou snadno dosažitelné všechny zvukové rejstříky kytary. Zvukově kytaru proslavily tři single coil snímače s pětipolohovým přepínačem, které dávají přístup k mnohem širší škále tónů. Stratocastery jsou typické i tremolo ramenem, které umožňuje další způsob hry.
Fender Stratocaster<br>

Fender Stratocaster<br>

Další známá těla elektrických kytar

Třemi nejznámějšími modely populární elektrické kytary nekončí. Právě elektrické strunné nástroje jsou typické vysokou variabilitou – minimálně ve srovnání s akustickými kytarami.

  • Fender Jazzmaster – model z roku 1958 se zaměřuje na jazzové muzikanty. Velmi brzy si k ní našli cestu také zástupci nastupujícího surf rocku a punk rocku. Tělo kytary je známé šikmým a hladkým tvarem s malým výřezem na horní straně.
  • Gibson Flying V & Explorer – těla dvou kytar typické hlavně pro rock a metalové žánry. Krku s jedním výřezem ve vrchní části ustupuje tělo. Nejedná se o nijak zvukově unikátní design, při jeho tvorbě šlo především o estetiku.
  • Gibson SG – symetrické tělo kytary s dvojitým ostrým výřezem u krku, který končí až na 22. pražci. Díky tomu umožňuje esgéčko hru v opravdu vysokých polohách. Ve světě muzikantů ji nejvíce proslavil kytarista kapely AC/DC Angus Young.
  • Fender Mustang – poslední tělo elektrické kytary je pravděpodobně nejméně známé. Původně šlo díky menšímu tělu o kytaru pro studenty a žáky. Díky otevřenému single coil si ale Mustangy brzy našli i „dospělí“ muzikanti. Za všechny zmíníme Kurta Cobaina.
Tvary těl kytar<br>

Tvary těl kytar<br>

Těla akustických kytar

Oproti elektrickým kytarám si jsou akustické kytary mnohem podobnější. O to rozdílnější jsou ale ve zvukových vlastnostech, kdy duté tělo kytary silně ovlivňuje akustické vlastnosti. Některým tvarům akustických kytar věnujeme vlastní heslo.

Mezi společnou množinu akustických kytar patří hruškovité duté tělo s rezonančním otvorem. Druhý zmíněný nabývá různé podoby. Tvar neovlivňuje pouze akustiku, ale taky maximální polohu, do jaké se hráč na kytaru dostane.

Dřevo na výrobu kytar

Z jakých dřev se vyrábí těla kytary? Požadavky jsou dvojího druhu – tvrdé a pevné. A také staticky stálé, neboť na dřevo kytary neustále působí pnutí strun, vlhkost kytary, či její případné přesušení.

Významným faktorem je vlhkost a stáří dřeva. Nejvíce se oceňují tradičně sušené (na vzduchu po dlouhou dobu) materiály, které se vyznačují tvarovou stálostí i po několika dekádách. Nástroje z takových dřev patří dnes k těm nejdražším.

Oblíbená dřeva na stavbu kytar:

  • Akácie – oblíbené dřevo z tropické a subtropické oblasti se považuje za středně tvrdé až tvrdé. Má vynikající rezonanční vlastnosti, které velmi rády využívají kytary Taylor.
  • Blackwood – náhražka pravého ebenu je těžké a tvrdá, typické je purpurovou, šedohnědou až modročernou barvou. Vzhledem k hmotnosti se používá hlavně na výrobu hmatníků, mimo to se využívá k výrobě dřevěných dechových hudebních nástrojů.
  • Bubinga – takzvaný africký palisandr se využívá ke stavbě zadních desek a lubů akustických kytar. Známý je jasným a teplým tónem. Používá se také k výrobě dekorativních topů elektrických kytar.
  • Cedr – známé dřevo k tvorbě španělských a elektroakustických kytar má teplou barvu tónů a výborné akustické vlasnosti. Oblíbené je zejména díky hlasitému a průraznému tónu.
  • Eben – nejznámější, ale také nejdražší dřevo k výrobě kytar. Nejlepší eben cejlonský je dnes prakticky nesehnatelný. Vyrábějí se z něj hlavně hmatníky a kobylky kytar. Vzhledem k hmotnosti se nevyužívají ke stavbě těl kytar.
  • Jasan – k výrobě kytar se používá hlavně americký bažinný jasan. Jedná se o velmi lehké a světlé dřevo s výraznou kresbou a silnými rezonančními vlastnostmi. Je spojený s elektrickými kytarami Fender.

Vedle výše uvedených známé ještě další dřeva pro výrobu kytar. Oblíbená je olše, javor, ořech a další. Výběr dřeva se liší podle části kytary, která se z něj vyrábí. Někteří výrobci mají ale také svoje vlastní preference, kterých se dlouhodobě drží.

Výroba akustické kytary<br>

Výroba akustické kytary<br>

Jak se vyrábí těla kytary?

Z pohledu výroby jsou nejsložitější akustické kytary. Řemeslný um zde představují zejména luby kytary. Ty se vytvářejí a tvarují máčením dřeva v teplé vodě a takto zahřáté a vlhké dřevo se umístí do rámu, ve kterém vysychá a takto se tvaruje.

K lubům se následně připevňuje pomocí dřevěných špalíků a žebrování krk s hlavou a přední a zadní deskou. Pro spojování se nevyužívají šrouby ani hřebíky. Vše probíhá pomocí lepených a čepovaných spojů.

Výroba těl elektrických kytar je jednodušší, a to zejména v důsledku využití pouze jednoho kusu dřeva pro tělo kytary. Tento kus je ale většinou lepený a vrstvený z několika desek. Z těch se následně vyřízne výsledný tvar těla kytary.

Do takto vyříznutého těla kytary se následně vyřezávají otvory a přidává vrchní deska podle toho, o jaký typ těla se jedná:

  • Solid – masivní tvar těla bez dalších otvorů, ke kterému se následně přišroubuje krk a osadí elektronika.
  • Lightened – v těle jsou vyřezané drobné rezonanční otvory, které snižují váhu kytary. Tělo je nutné překrýt vrchní top deskou. Tón je třpytivý s delším sustainem.
  • Chambered – namísto několika menších otvorů se tělo skládá z jedné až tří velkých komor. To ještě více snižuje hmotnost a prodlužuje sustain.
  • Chambered s f-hole rezonančními otvory – využívá se při tvorbě elektrických kytar s rezonančními otvory. Tón se více podobá tomu na akustických kytarách.

[Zdroj: Hancockguitars.com, Pinterest.ca, Pixabay.com