Doprovod vytváří klíčový prvek v hudbě, filmu a dalších audiovizuálních dílech. Jako takový zahrnuje široké spektrum žánrů a prostředků, které lze považovat za prakticky neomezené. Podílí se na tom, jakým způsobem posluchač vnímá skladbu, případně děj na plátně.

V širším kontextu vnímáme doprovod jako způsob, kdy skladbou tvůrce skladby ovlivňuje vnímání jednoho či více segmentů autorského díla (postavy, děje, videohry a dalších audiovizuálních děl). Svým způsobem funguje jako neviditelný jazyk, který podprahově komunikuje a vytváří most mezi hlavní melodií (filmovým dějem) a zbytkem díla.

Funkce hudebního doprovodu

Hudební doprovod má několik funkcí:

  • Vytváření atmosféry a nálady – svým pojetím mění náladu na scéně a komunikuje s příjemcem díla. Například pomocí práce s dynamikou vytváří napětí v dramatických scénách.
  • Emocionální rezonance – hudební doprovod vytváří emocionální propojení mezi posluchačem a melodickou (dějovou) linkou. Vhodně zvoleným doprovodem lze zesílit napětí, radost, smutek a další emoce.
  • Narativní podpora – doprovod podtrhuje kompoziční předěly ve skladbách, odděluje například melodickou linku ve sloce a refrénu. Zároveň vytváří leitmotivy, které pomáhají posluchačovi orientovat se v ději.
  • Identita a kulturní reference – vhodně zvolený typ a žánr doprovodu vkusně reflektuje kulturní prostředí a identitu, kterou dílo předává. Typické je využití jazzu v žánru film noir a flamenca pro navození atmosféry Španělska.

Typy hudebního doprovodu

Jak připomínáme v úvodu textu, existuje prakticky neomezené množství hudebních doprovodů. Tak komplexní pojem z hudební teorie lze tak jen těžko rozdělovat a selektovat do určitých typů. Z pohledu konzumenta lze ale rozlišit tři základní typy hudebních doprovodů.

  • Orchestrální doprovod – využívá se více nástrojů a setkáme se s ním nejčastěji ve formě doprovodu audiovizuálních děl, kterým dodává epickou a monumentální atmosféru. Typická je spolupráce a prolínání více nástrojů.
  • Elektronická hudba – pro hudební doprovod lze využít i syntetické zvuky a beaty, které lze vytvořit pomocí modulátorů i na kytaru. Pomocí vhodné vrstvení lze vytvářet různá zvuková vrstvení a efekty, které forma orchestrálního doprovodu neumožňuje.
  • Marketingový hudební doprovod – speciální typ doprovodu využívaný v komerčních sděleních. Vhodným využitím konkrétních nástrojů a hudebních vrstev vytváří motivy, které upoutávají pozornost a propojují konkrétní hudební doprovod s obchodní značkou.

Diegetický a nediegetický hudební doprovod ve filmu

Filmová teorie rozlišuje dva druhy doprovodů:

  • diegetický,
  • nediegetický.

Diegetický doprovod

V případě diegetického doprovodu mluvíme o hudbě a zvucích, které slyší postavy na plátně. Jedná se tak o hudbu (případně zvuky), které se přímo vyskytují ve filmovém světě a která má přímou vazbu na dění ve filmu.

Typicky se jedná o hudbu z rádia, koncerty nebo hudební vystoupení, kterých se účastní filmové postavy, zvonění telefonu či blížící se kroky. Hlavním důvodem je vytvoření autenticity prostředí a přiblížení filmu realitě spolu s podnícením interakce postav, kdy mají hudba a zvuky vliv na jejich chování (postavy tančí na romantickou hudbu, zvednou telefon, reagují na blížící se kroky).

Nediegetický doprovod

O nediegetickém doprovodu mluvíme v případě, že se hudba vyskytuje mimo prostor filmového děje. Postavy přítomné v ději ho tudíž neslyší a funguje pouze pro diváky. Využívá se pro zesílení emocí a podtržení nálady či symboliky.

Za nediegetický doprovod se označují také vnitřní monology postav, které neslyší jejich okolí. Ty vytvářejí napětí, kdy divák slyší motiv postavy, která má k okolí vztah, chování okolí ale tento vztah nijak nereflektuje.

Psychologický dopad hudebního doprovodu

Hudební doprovod silně ovlivňuje podvědomí příjemce. Ať už se jedná o spojení hudebního doprovodu s hlavní melodickou linkou, nebo filmového děje, lidé hudbu vnímají jako silný emocionální prvek, přičemž si ale neuvědomují její význam na svoje podvědomí.

Vhodným hudebním doprovodem je možné manipulovat vnímání času. Pakliže skladatel zvolí volnější hudební doprovod, posluchač vnímá skladbu pomaleji, a to přesto že sama o sobě probíhá v rychlejším tempu.

Hudba zároveň stimuluje paměť. Pakliže ve filmu nebo v rádiu slyšíme známý doprovod, vybavují se nám emoce, které máme spojené s dobou, kdy jsme tento doprovod a hudební motiv slyšeli poprvé.

Skladba hudebního doprovodu

Tvorba hudebního doprovodu je složitý skladatelský proces, který využívá veškeré principy hudební teorie. Vyžaduje jak hudební znalosti, tak i cit pro emoce. Důležité je porozumění zadání a kontextu skladby v těchto aspektech:

  • Žánr a styl skladby – jakou náladu má skladba mít a jaký hudební žánr reflektuje doprovod?
  • Emoce a nálady – ve které fázi doprovodu se nacházejí klíčové okamžiky (gradace) skladby a kde naopak doprovod ustupuje hlavní melodické (dějové) lince?
  • Role hudby v doprovodu – jak velkou roli doprovod ve skladbě má? Funguje jen jako pozadí nebo přímo rozvíjí hudební či dějovou linku?
  • Délka a struktura doprovodu – kdy se hudební doprovod projevuje nejvíce, jaká je jeho délka vůči hlavnímu motivu, jak moc je podobný dějové lince, či jde proti ní?

Doprovod na kytaru

Kytarové nástroje se často využívají jako doprovod v populární hudbě. Najdeme je ve většině hudebních žánrů a to v různých formách podle toho, jakého zvuku potřebujeme docílit. Objevují se tak elektrické kytary, basové kytary i klasické kytary.

Při vytváření kytarového doprovodu skladatelé využívají doprovodné kytarové praktiky. Jen výjimečně se používá sólová hra, naopak v mnoha případech skladatelé sahají k technikám jako strumming, fingerpicking, power akordy i baré akordy.

[Zdroj: Pixabay, Unsplash]